Analogicky, tedy pomocí značek, je pak řešeno i vkládání obrázků a dalších objektů, které mohou být součástí stránky. Důležité přitom je, že samotný jazyk HTML specifikuje to, co jednotlivé části WWW stránky znamenají, a nikoli to, jak mají být zobrazeny - o jejich konkrétním zobrazení (tzv. renderingu) rozhoduje až konkrétní browser, který má stránku zobrazit. Ten se pak také může sám rozhodnout, jak zobrazí nadpis nejvyšší úrovně, jak bude zobrazovat zvýrazněný text apod.