raxi se pak kvůli takovémuto nepřesnému vymezení stahuje mnohem více dat, než kolik by bylo skutečně nutné. Možným řešením je to, aby příslušné logické celky definoval sám jejich autor, který má o jejich vzájemných vazbách a souvislostech nejlepší přehled, a sám také definoval, jak často se tyto celky mění, resp. jak často má pro uživatele smysl stahovat si jejich nové verze (případně až s přesností na jednotlivé stránky). Právě toto je skutečná podstata tzv. kanálů (anglicky: channels), označovaných ještě přívlastkem "push" (ve smyslu: tlačit, tlačení, myšleno směrem k uživateli). Důvodem je představa vynuceného toku informací od poskytovatele informací (zdroje kanálu) směrem k uživateli. Ve skutečnosti jde o vynucený tok, kterému ale předchází dřívější iniciativa samotného uživatele - on nejprve vyjádří své přání "odebírat" konkrétní informační kanál ("předplatí" si jej), a teprve pak následuje vynucené "tlačení" informačního obsahu kanálu k uživateli, podle časového harmonogramu který stanovuje autor kanálu (ale uživatel má obvykle možnost jej korigovat), nebo třeba i zcela na vlastní popud uživatele. Zvláště výhodný je tento systém kanálů například u uživatelů mobilních počítačů, kteří se k Internetu připojují jen dočasně - během svého připojení si mohou "nacucnout" obsah jednoho či několika takovýchto kanálů, pak se odpojit, a v off-line režimu obsahem kanálu procházet a číst jej. Oproti grabbingu, který by také dokázal "nacucnout" určitý obsah a umožnit jeho následné off-line čtení, má u kanálů uživatel jistotu, že stáhnul vše co bude ke čtení obsahu kanálu potřebovat (všechny stránky, obrázky, ikony, applety apod.), a stejně tak má rozumnou jistotu že si nestáhnul nic zbytečného, co by s obsahem kanálu nesouviselo.