Pro člověka

však takovéto čistě číselné adresy nejsou vhodné proto, že jsou málo mnemonické - a to i v případě, kdy se použije obvyklá konvence pro symbolické zapisování těchto adres: celé 32-bitové číslo, představující konkrétní IP adresu, se rozdělí na 4 části, odpovídající jednotlivým 8-bitovým bytům. Obsah každé z těchto čtyř částí (bytů) se pak vyjádří samostatné jako desítkové číslo, a čtyři takto vzniklá čísla se zapíší za sebe, oddělená čárkami. výsledkem jsou zápisy typu: 193.84.252.1, které sice vypadají mnohem "uživatelsky přítulněji" než 32-bitová binární čísla, ale stále ještě nejsou pro člověka snadno zapamatovatelná. Z tohoto důvodu se v Internetu zavedla ještě další možnost - použití tzv. symbolických doménových jmen (o nich si ale povíme příště).