Důvodem je jednak relativní složitost a náročnost celého řešení, a jednak faktor "zelené louky" - systémy na bázi X.500 přichází do praxe v situaci, kdy provozovatelé existujících sítí již obvykle mají nějakým způsobem vyřešeny adresáře svých uživatelů, a požaduje se po nich aby tato svá původní řešení zahodili a vše vybudovali znovu, podle X.500. V praxi se ujala spíše "odlehčená" verze X.500, vyvinutá ve světě TCP/IP pod názvem LDAP (Lightweight Directory Access Protocol). Jde také o jeden z prvních příkladů, kdy se řešení vzniklé ve světě ISO/OSI prosadilo i do světa TCP/IP.