Active monitor
sítě s přístupovými metodami na principu token passing musí explicitně řešit takové situace, jako je například ztráta oprávnění (token-u), nebo přerušení logického kruhu (výpadkem některého z uzlů v logickém řetězci, který tvoří logický kruh). Stejně tak musí být explicitně ošetřeny situace, kdy se nějaký nový uzel chce přidat do logického kruhu (například když je zapnut dosud nekomunikující počítač), nebo z tohoto kruhu naopak chce vystoupit (počítač má být vypnut apod.). V případě Ethernetu takovéto situace není vůbec nutné jakkoli explicitně ošetřovat, zatímco zde ano, a to často dosti komplikovaně. Nejčastěji (například u sítí Token Ring) jsou příslušné správní funkce vykonávány jednou ze stanic v síti, která vystupuje v roli tzv. aktivního monitoru. Nezbytná funkčnost ale musí být implementována ve všech uzlech sítě, tak aby roli aktivního monitoru mohl v případě potřeby vykonávat kterýkoli uzel (například i v jednočlenné síti).

Token Ring
nejčastěji je princip token passing spojován s jedním konkrétním druhem sítě, označované jako Token Ring. Jde o síť s kruhovou topologií, a to jak logickou (ve smyslu předávání token-u), tak i fyzickou (jednotlivé uzly jsou zapojeny fyzicky do kruhu). Koncepce této sítě pochází od firmy IBM, která vyvinula její první verzi již v roce 1969. Další verze pak byly uzpůsobeny potřebám propojení sítí LAN a střediskových počítačů IBM, ale časem se začaly používat i pro samotné budování lokálních sítí jako takových. První konkrétní produkty pro sítě Token Ring se objevily na trhu v roce 1985, a to pracující s přenosovou rychlostí 4 Mbps. Od roku 1989 je používána verze pracující s přenosovou rychlostí 16 Mbps. Ve skutečnosti je ale název "Token Ring" neformálně používán pro dva různé druhy sítí: IBM Token Ring a IEEE 802.5.