PPP

(Point-to-Point Protocol)
v doslovném překladu "protokol pro přenosy typu bod-bod" je dnes zřejmě nejrozšířenějším způsobem, jak provozovat protokol IP po dvoubodových spojích. Oproti protokolu SLIP je efektivnější (má menší vlastní režii na přenos), a podporuje také některé činnosti a má některé vlastnosti, které SLIP nemá (umožňuje např. lepší hospodaření s IP adresami, umožňuje dohodu komunikujících stran ohledně parametrů přenosu apod.). Spolu s protokolem SLIP však tento protokol poněkud vybočuje z celkové koncepce rodiny protokolů TCP/IP. Ta počítá s tím, že nebude sama naplňovat svou vrstvu síťového rozhraní (viz minule) - neboli že součástí TCP/IP nebudou technologie, které fyzicky přenáší nějaká data to (jako např. Ethernet, Token Ring, ATM apod. - s tím že tyto technologie budou vznikat mimo rámec TCP/IP). Protokoly SLIP a PPP jsou výjimkou z tohoto pravidla, protože se zabývají skutečným (fyzickým) přenosem protokolu IP po dvoubodových přenosových cestách - ale jinak jde o výjimku, která pouze potvrzuje pravidlo o tom, že v rámci TCP/IP se s úspěchem využívají technologie, vzniklé jinde.