BOOTP

(Bootstrap Protocol)
Každý uzel v TCP/IP síti musí být vybaven určitou základní množinou konfiguračních informací - musí znát svou vlastní IP adresu, musí znát IP adresu alespoň jednoho směrovače, vedoucího ven z jeho dílčí sítě do ostatních sítí, dále musí znát adresu alespoň jednoho DNS serveru, aby věděl kam se má obracet se svými požadavky na převod symbolických doménových jmen na číselné IP adresy. Tyto informace mohou být každému uzlů doslova "vrozeny" - může si je uchovávat přímo u sebe, nejspíše na svém pevném disku, nebo je dokonce může mít "vypáleny" ve vhodné pevné paměti. Z hlediska správy sítě i správy aplikací to ale není nejvhodnější řešení, a v případě tzv. bezdiskových stanic dokonce řešení nemožné. Součástí rodiny protokolů TCP/IP jsou ale i takové protokoly, které umožňují aby si takovéto konfigurační informace každý uzel mohl dynamicky získat od někoho, kdo je ochoten mu je poskytnout - od specializovaného konfiguračního serveru, na kterém jsou potřebné informace uchovávány a kde mohou být také centrálně spravovány. Protokol BOOTP slouží právě tomuto účelu, a vychází vstříc dokonce i bezdiskovým stanicím, kterým umožňuje tzv. počáteční zavedení jejich operačního systému (tzv. bootstrap, odsud také jeho název) - protokol BOOTP poskytne startující (tzv. bootující) stanici přesný odkaz na místo, odkud si může vyzvednou svůj operační systém a vše, co potřebuje ke svému startu (tzv. boot image).