Primary vs. secondary ring

Primary vs. secondary ring (hlavní a vedlejší kruh)
díky vlastnostem optických vláken dokáže technologie FDDI překlenout poměrně velké vzdálenosti, a umožňuje tudíž vytváření relativně rozlehlých sítí (nejen lokálních, ale např. i metropolitních). Současně s tím se snaží i o velkou robustnost, a má v sobě zabudovány mechanismy schopné "přežít" jeden výpadek, resp. jedno přerušení fyzického kruhu, do kterého jsou jednotlivé uzly propojeny. Dosahuje se toho tak, že příslušný "FDDI kruh" je ve skutečnosti zdvojen, resp. je tvořen dvěma samostatnými soustřednými kruhy. Za normálních okolností (bez výpadku) je fakticky využíván je jeden z těchto dvou kruhů, označovaný jako hlavní (primární). Druhý kruh nastupuje až v okamžiku přerušení hlavního kruhu, kdy uzly na okrajích přerušeného místa se napojí na vedlejší (sekundární) kruh, čímž dojde k vytvoření smyčky, která znovu zajistí celkovou průchodnost sítě. Přitom je ale třeba pamatovat na maximální rozsah sítě FDDI - obvyklé poučky říkají, že maximální obvod FDDI kruhu smí být až 200 kilometrů. Pokud by ale měl zafungovat právě popsaný rekonfigurační mechanismus, který přerušené místo "obejde" smyčkou vracející se přes vedlejší (sekundární) kruh, nesmí být faktická délka každého z obou kruhů větší jak 100 km (protože při rekonfiguraci dojde v nejhorším případě k vytvoření nového kruhu o součtu jejich délek).