Pojmy-počítače

Charakteristická impedance
jednou ze základních vlastností, které charakterizují všechny koaxiální kabely, je jejich charakteristická impedance - v podstatě odpor, jaký tento druh vedení klade střídavému proudu. Měří se v Ohmech: například koaxiální kabely používané pro rozvody Ethernetu dle standardu 10Base2 (tzv. tenký koaxiální kabel), mají charakteristickou impedanci 50 Ohmů. Koaxiální kabely používané v televizní technice, např. pro rozvody od antén k TV přijímačům, mají nejčastěji impedanci 70 Ohmů.

Optical fiber (optické vlákno)
dalším často používaným přenosovým médiem, řazeným mezi "drátové" přenosové cesty (a nikoli bezdrátové), je tenké vlákno z kysličníků křemíku, neboli ze skla. Každé takovéto vlákno je použitelné jen pro přenosy jedním směrem, a pro vytvoření obousměrné datové cesty je pak nutné použít dvojici takovýchto optických vláken.

Optical cable (optický kabel)
jednotlivá optická vlákna jsou velmi tenká a nesmírně křehká. Jsou sice obalena ochrannou vrstvou, ale ani ta obvykle nedokáže zajistit dostatečnou mechanickou ochranu. Proto se optická vlákna vyrábí v podobě celých optických kabelů, které typicky obsahují více jak jedno optické vlákno (někdy až desítky), a kromě toho mají i potřebné výztuže a další ochranné prvky, které dokáží zajistit požadované mechanické vlastnosti kabelů.

Multimode fiber (mnohovidové optické vlákno)
Užitečný signál se po optických vláknech přenáší ve formě impulsů světla. Tyto světelné impulsy se přitom šíří vláknem "po částech", označovaných jako tzv. vidy, anglicky modes (lze si je představit jako konkrétní frekvence). Lacinější optická vlákna přitom přenáší několik vidů současně (jsou tzv. mnohovidová), s tím že každé z nich se šíří vláknem poněkud jinou rychlostí a po poněkud jiné dráze, takže na přijímajícím konci je výsledný součet jejich světelné intenzity, odpovídající přenášenému signálu, zatížen určitou chybou (padající na vrub tzv. vidové disperze). Kvůli tomuto zkreslení dokáží mnohovidová vlákna přenášet data jen na menší vzdálenosti, řádově několik málo kilometrů (typicky jen 2 km). Na druhé straně jsou tato vlákna lacinější, a lacinější a jednodušší mohou být i nezbytné konektory, světelné zdroje atd.

Monomode fiber (jednovidové optické vlákno)
výkonnější variantou optických vláken jsou taková, která vedou světlo jen v podobě jediného vidu. Zde pak nedochází ke zkreslení v důsledku vidové disperze, a tudíž i dosah souvislého segmentu optického vlákna může být větší, typicky až desítky kilometrů. Na druhé straně je tento druh vlákna dražší než vlákno mnohovidové, a vyžaduje také dokonalejší konektory, světelné zdroje (optické lasery) a přijímače.

WDM, Wavelength division multiplexing
vynikající přenosové schopnosti optických vláken jsou dány zejména tím, že mají velmi velkou šířku přenosového pásma (angl. bandwidth). To je zase dáno vysokou frekvencí světla coby nosného signálu, který optickým vláknem prochází. Převedeno na "datové" rychlosti (na přenosovou rychlost měřenou v bitech za sekundu a příslušných násobcích) to představuje opravdu úctyhodná čísla, dnes v řádu megabitů za sekundu , a perspektivně ještě mnohem více - a to i přesto, že "data" jsou po optických vláknech přenášena jako součet jednotlivých vidů, a nikoli jako samostatné signály po jednotlivých videch. Dnes se však již začíná prosazovat i takový druh přenosu, který dokáže na každý jednotlivý vid "naložit" jeden samostatný signál, který je na druhém konci přijímán nezávisle na ostatních videch, resp. signálech. Tato možnost pak dále zvyšuje celkovou "výtěžnost" optických vláken.