DHCP

(Dynamic Host Control Protocol)
Protokol BOOTP je řešení, které je už delší dobu k dispozici, a v době jeho vzniku nemohly být anticipovány všechny potřeby v oblasti dynamického poskytování konfiguračních informací nejrůznějším síťovým uzlům a jejich správy. Proto je vcelku přirozené, že se časem objevily novější a propracovanější protokoly, schopné nahradit základní funkčnost protokolu BOOTP a poskytnout i mnoho dalších potřebných funkcí. Příkladem je protokol DHCP (Dynamic Host Control Protocol), často nesprávně považovaný za proprietární řešení firmy Microsoft - ta jej totiž implementovala ve svých produktech jako první (a podpora je DHCP standardní součástí všech implementací TCP/IP v prostředích MS Windows). Protokol DHCP (stejně jako BOOTP) přitom vychází z architektury klient/server a počítá s existencí konfiguračního serveru (DHCP serveru), který poskytuje potřebné konfigurační informace uzlům, které vůči němu vystupují jako jeho klienti. Jednou z jeho odlišností oproti protokolu BOOTP je například to, že dokáže "propůjčovat" svým klientům IP adresy pouze dočasně, jen na dobu jejich skutečné potřeby, a pak je zase odebírat a využívat jinak.