ISDN

POTS, Plain Old Telephone Service
po pionýrských začátcích s manuálním přepojováním byla celá telefonní síť vybudována jako analogová - od koncových účastnických přístrojů až po ústředny a veškeré přenosy. Postupně se ale začala i do světa telefonních sítí prosazovat digitalizace, zpočátku ale pouze uvnitř telefonní sítě. Analogové ústředny byly postupně nahrazovány digitálními, a také přenos hovorů mezi nimi postupně přecházel z analogových technik (nejvíce tzv. frekvenčního multiplexu) na techniky digitální (zejména tzv. časový a statistický multiplex). Pro koncové účastníky se ale nic neměnilo, oni stále ještě používali klasické (analogové) přístroje, s nejbližší ústřednou komunikovali v zásadě analogově, a k dispozici měli v podstatě stejné služby, jaké měli i dříve u plně analogové sítě. Pro takto fungující telefonní síť, a pro označení jejích možností a vlastností, se v angličtině vžilo trefné označení "Plain Old Telephone Service", v doslovném překladu "stará prostá telefonní služba". Jednou z jejích charakteristických vlastností je možnost využít ji také pro přenos dat, ale jen do rychlosti cca 30 kilobitů za sekundu (kvůli tomu, že na účastnické přípojce, u vstupu k telefonní ústředně, je instalováno zařízení omezující šířku přenášeného pásma na 300 až 3400 Hz, kvůli této omezené šířce pásma pak je omezena i rychlost datových přenosů).