Malá zeměpisná encyklopedie

. .
absoluce ž. 1. práv. soudní rozhodnutí
o upuštění od potrestání při zachování
výroku o vině 2. cirk. (v některých
křesťanských církvích) úkon církevní
jurisdikce:odpuštění hříchů ve zpo-
vědi (rozhřešení),prominutí církevních
trestů
. .
absolutismus [-tyz-) i absolutizmus m. (2.
j. -mu) forma vlády soustřediijící
neomezenou moc do rukou jedné
osoby nebo malé skupiny, vzniklá v
období rozkladu feudalismu a počátku
kapitalismu (17: 18. stol.)
. .
absolutně přísl. 1. nezávisle, svrchovaně
2. hovor vůbec, naprosto 3. řidč.
samovládně, neomezeně, absolutistic-
ky (v. absolutismus)
. .
absolutní příd. 1. na ničem nezávisící, s
ničím nesrovnávaný; naprostý; nepod-
míněný, existující bez vztahu k něčemu
jinému (op. relativní 1): fyz. fyzikální a.
soustava jednotek = soustava, jejímiž
základními jednotkami jsou centimetr,
gram, sekunda (označovaná též jako
soustava CGS) (v. však též SI); a. bod
mrazu, a. nula = teoreticky nejnižší
možná teplota, experimentálně dosaži-
telná (-273,16 oC); hud. a. sluch =
schopnost přesně určit výšku slyšeného
tónu n. více tónů bez pomoci hudeb-
ního nástroje; a. hudba = více n. méně
zbavená údajů, jež by mohly v poslu-
chači vyvolávat zřetelné mimohudební
představy, děje, asociace atp., např. ko-
morní skladby (na rozdíl od pro-
gramní hudby, snažící se usměrnit
vnímatele k urč. konkrétním obrazům,
dějům atp., např. symfonická báseň;
hranice mezi hudbou a. a p. jsou nezře-
telné); jaz. a. ablativ, dativ, genitiv
= mluvnicky nevázaný k ostatku věty,
např. v latině, řečtině, staroslověnštině
aj.; a. přechodník = v moderní češtině
zpravidla nesprávný (shodný nebo ne-
shodný), jehož děj má jiný podmět než
urč. sloveso, např.: Přicházeje k nádraží,
vlak už odjížděl; sport. a. vítěz = zá-
vodník dosáhnuvší nejlepšího výkonu
bez ohledu na třídu, kategorii atp.; um.
a. umění = nezobrazující umění, rozví-
jející se asi od r.1910, zv. též abstraktní
zeměp. a. výška hory, místa = nad-
mořská 2. ničím neomezený nikomu
neodpovídající; svrchovaný, samovlád-
ný absolutistický (v. absolutismus)