pojmy

. .
á předl. s 1. p. (jen v udání ceny) po, za
(zprav. jen v řeči psané)
. .
a- (před samohl. an-) předp. obměňuje
význam základního slova významem
řec. předpony a- = ne- (asymetrický =
nesymetrický)
. .
abak (2. j. -u, 6. mn. -cích), abakus m. (2.
j. -ku, 6. mn. -cích) 1. histor dřevěná,
kovová n. kamenná destička s vodo-
rovnými n. svislými zářezy, užívaná od
starověku až asi do 18. stol. v Rusku,
Číně aj. i později jako počitadlo 2.
archit. architektonický spojovací člá-
nek v podobě desky spočívající na
hlavici sloupu 3. pam. (antický) čtyř-
hranný ozdobný stůl bohatě vykládaný;
cirk. stolek, na němž se připravují předev
mší některé bohoslužebné předměty;
kredenční stolek
. .
abaka ž. text. řidč. textilní vlákno z listů a
řapíků (tj. spodních stopkovitě zúže-
ných částí listu) některých banánovní-
ků
. .
abakus v. abak
. .
abalda ž. zast. hlavní sklad tabáku, trafika
. .
abalienace v. alienace
. .
abatyše ž. představená některých žen-
ských klášterů s přísnou klauzurou
. .
abbe [abé] m. (2. j. -ho,1. mn. abbéové)
n. neskl. dř (u nás) označení katolic-
kého duchovního nezastávajícího žád-
ný kněžský úřad, obvykle vychovatele
ve šlechtických rodinách; (ve fr. pro-
středí) označení katolického duchovní-
ho vůbec, nemá-li titul monsignore n.
. .
ABC (zkratka): ABC zbraně, zbraně
ABC, tj. atomové , biologické a
chemické zbraně
. .
abdikace (-dy-) ž. zřeknutí se vlády, trůnu,
vysokého úřadu (obvykle hlavy státu);
odstoupení
. .
abdominální příd. anat., med. břišní
. .
ábeles m. (2. j. -esa) kart. slang. zvláštní
způsob rozdávání karet při tarokové
hře
. .
aberace ž. odchylka, úchylka: astron.
zdánlivá odchylka směru světelného
paprsku způsobená pohybem Země;
biol. odchylka od normálního průmě-
ru vlastností a znaků jedné generace;
med. sexuální a. = sexuální úchylka
(např. homosexualita); fyz. úchylka od
ideálního zobrazení čočkou, způsobená
jejími optickými vadami; práv zvláštní
případ omylu, kdy někdo chce způsobit
určitý výsledek a nezávisle na své vůli
. .
abgébovat ned.ob. (s kým) zadávat si s
někým, špinit se s někým; ztrácet čas
zbytečným jednáním
. .
abiogeneza, abiogeneze, ž. biol. teorie
o bezprostředním vzniku organismů z
neživé hmoty; samoplození, prvoploze-
ní
. .
abiotický [-ty-] příd. biol. a. faktor - v.
biotický
. .
abiturient m. žák nejvyšší třídy gymnázia
nebo odborné školy po maturitě a
krátký čas před ní
. .
abjurace ž. zřeknutí se něčeho, zpravidla
nějakého (bludného) učení