IP registry

v ranných dobách Internetu byly IP adresy distribuovány přímo z jediného centra, a dokud poptávka po nich nebyla příliš velká, mohlo toto středisko (při jedné univerzitě v USA) svou roli zvládat bez větších problémů. Jakmile však zájem o IP adresy vzrostl, muselo toto středisko delegovat část svých pravomocí a povinností "dílčím přidělovatelům", typicky po jednom z každé země , připojené k Internetu,. Těmto subjektům se pak začalo říkat IP registry (někdy překládáno jako "IP registrář"). Ještě později, kvůli zavedení mechanismu CIDR (viz dále) došlo k ještě jemnější delegaci pravomoci k přidělování IP adres - dnes v zásadě musí být takovýmto přidělovatele (IP registry) každý Internet provider s vlastní přípojkou do zahraničí.