UTP (Unshielded Twisted Pair), STP (Shielded Twisted Pair)
hlavním limitujícím faktorem, který krouceným dvoulinkám brání v dosahování ještě větších přenosových rychlostí, je jejich vyzařování - tedy efekt antény, který je zkroucením sice zmenšený, ale ne zcela eliminovaný. Při vyšších přenosových rychlostech by vyzařování mohlo nejen ovlivňovat (rušit) jiné přenosové cesty (jiné kroucené páry), ale mohlo by i negativně působit na člověka. Vše je přitom věcí míry a norem, které říkají, jak velké smí být působení na dvoulinky na její okolí. Vyšší vyzařování samozřejmě vykazuje základní provedení dvoulinky, které je tzv. nestíněné (unshielded, odsud: UTP, Unshielded Twisted Pair). Příznivější vlastnosti z hlediska vyzařování obecně má tzv. stíněné provedení (STP, Shielded Twisted Pair), které každou dvojici vzájemně zkroucených vodičů obaluje vodivým stínícím pláštěm - samozřejmě za cenu vyšších výrobních nákladů takovéhoto provedení kroucené dvoulinky. Určitým kompromisem pak je dvoulinka, která používá společné stínění pro několik párů.
1Base5
Snahy provozovat Ethernet nad rozvody z kroucené dvoulinky našly největší podporu u firmy AT&T, která ve zmíněné době dominovala ve sféře telefonních služeb v USA, a měla tedy dosti velký zájem na faktické realizaci. Sama přitom měla k dispozici technické řešení, které umožňovalo budovat lokální počítačové sítě pomocí kroucené dvoulinky - šlo o její proprietární řešení jménem StarLAN. Po určitých úpravách se toto řešení stalo základem pro novou verzi Ethernetu na kroucených dvoulinkách, a bylo standardizováno jako 1Base5. Již z názvu je patrné, že toto řešení sice umožňovalo dosáhnout jedním souvislým kusem kabelu až na vzdálenost 500 metrů, ale pouze s desetinou přenosové rychlosti klasického Ethernetu, tedy jen s 1 megabitem za sekundu.