pojmy

. .
abstenovat ned. i dok. řidč. zdržovat se,
zdržet se hlasování; zř. zdržovat se pití
lihovin
. .
abstinence [-ty-) ž. zdržování se někte-
rých požitků, zejména pití lihovin a
kouření; zdrženlivost
. .
abstrabovat ned. i dok. 1. (od čeho) ne-
plihlížet, nepřihlédnout (k něčemu) 2.
provádět, provést abstrakci 3. (co z
čeho) vyvozovat, vyvodit (např. poučku)
. .
abstrakce ž. 1. myšlenkový proces od-
lučující odlišnosti a zvláštnosti a zjišťu-
jící obecné a podstatné vlastnosti před-
mětů a jevů okolní skutečnosti a vztahy
mezi nimi 2. něco vyabstrahovaného
. .
abstratní, řidč. abstraktivní [-tý- i -ty-]
příd. vytvořený abstrakcí, pojmový
(op. konkrétní, názorný): jaz. a-tní
podstatné jméno = podstatné jméno
označující vlastnosti a děje pozorované
na osobách, zvířatech a věcech (moud-
rost, let hbitost, zeleň atp.); um. a-tní
umění (zv. též absolutní u.) jeden z
uměleckých směrů 20. stol., jenž rozvíjí
subjektivní představy s různě odstup-
ňovaným zřetelem k objektivní,(
skutečnosti; umění nezobrazující; fi-
loz. a-tní možnost = pro jejíž uskuteč-
nění nejsou v současné době podmínky
(op. konkrétní)
. .
abstraktum s. (2. j. -ta) něco abstraktního;
obecný pojem vzniklý abstrakcí; jaz.
abstraktní podstatné jméno; lékár. do
sucha zahuštěný nálev n. odvar z
rostlinných drog
. .
abstrúzní příd. kniž. nejasný, nesrozumi-
telný