Doručování a zpracování elektronické pošty

Pojem "složka" vcelku dobře vystihuje podstatu věci - jde skutečně o analogii systémové složky (též: adresáře), do které je možné něco přesouvat či kopírovat, a mít to tam uložené. Zde se samozřejmě jedná o složky specializované na uchovávání jednotlivých zpráv. Minimální "výbavou" každého poštovního programu by měla být jedna složka pro nově doručenou poštu (obvykle označovaná jako "inbox"), do které jsou "stahovány" nové zprávy z poštovního serveru (viz minulý díl této rubriky).

Folder

(složka)
programy pro práci s elektronickou poštou (tzv. poštovní klienti, klientské programy el. pošty) se obvykle snaží nabízet svým uživatelům co nejvyšší komfort. Do něj pak spadá i možnost třídit svou poštu do nejrůznějších "škatulek", za účelem větší přehlednosti. V angličtině se těmto "škatulkám" říká folders, a v češtině se většinou používá pojem "složka" (např. v terminologii lokalizovaných produktů Microsoftu).

Server-side mailbox,

client-side mailbox (poštovní schránka na serveru, poštovní schránka u uživatele)
v případě uživatelů ne-mobilních počítačů (například počítačů trvale připojených k síti LAN) také může být poštovní schránka rozdělena na dvě části, resp. dva typy, jako u uživatelů mobilních počítačů, se stejným umístěnám. Pak se hovoří o variantě "poštovních schránek u uživatele", protože veškerou zpracovanou poštu má uživatel u sebe, na svém počítači. Opačnou variantou je umístění všech poštovních schránek přímo na poštovním serveru (zatímco klientský poštovní program, který s nimi pracuje, stále běží přímo na uživatelově počítači). Výhodou této varianty je například možnost centrální správy obsahu poštovních schránek (třeba jejich centrální zálohování), a možnost uživatele dostat se k veškeré své poště v principu odkudkoli, z kteréhokoli počítače v dosahu příslušného poštovního serveru.

Mail download

(načtení el. pošty)
snad nejlépe je rozdíl mezi oběma druhy poštovních schránek patrný na způsobu, jakým uživatel mobilního počítače získává svou novou poštu. Ta se mu neustále hromadí na příslušném poštovním serveru, v jeho tamní poštovní schránce (tedy schránce "prvního typu"). Jakmile se mobilní uživatel se svým počítačem připojí k Internetu, může navázat spojení s tímto poštovním serverem a provést tzv. načtení své pošty (anglicky: download) - prostřednictvím protokolu POP3, který je právě k tomuto účelu určen, se obsah schránky umístěné na poštovním serveru přenese na uživatelům počítač do zdejší poštovní schránky (druhého typu). Tím vlastně dojde k přenesení veškeré nové a dosud nepřečtené pošty přímo k mobilnímu uživateli (lidově: "k vyzvednutí došlé pošty"), který se nyní může i odpojit, a svou poštu zpracovávat přímo na svém počítači, bez nutnosti připojení k poštovnímu serveru.

Toto rozlišení je zvláště důležité v případě uživatelů mobilních počítačů, kteří nejsou trvale připojeni k Internetu, a se svým počítačem cestují: první druh "poštovní schránky" (pro čerstvě doručenou, ale dosud nezpracovanou poštu) musí mít na tom poštovním serveru, na který jim jejich pošta dochází. Tato je také "poštovní schránkou" v tom smyslu, v jakém ji nabízí například různí poskytovatelé připojení k Internetu (provideři), a jejíž velikost obvykle omezují (například na 1 MB). Naproti tomu druhý typ poštovní schránky musí mít uživatelé mobilních počítačů "u sebe", neboli na svém počítači, který s nimi cestuje. Zde si totiž uchovávají veškerou ostatní, dosud nesmazanou poštu.

Mailbox

(poštovní schránka)
důležitým pojmem v souvislosti s elektronickou poštou je i pojem poštovní schránky, anglicky mailbox. Ten je ale nutné chápat ve dvou odlišných kontextech: jednak jako místo, do kterého jsou ukládány nově doručené (a dosud "nezpracované") zprávy, a jako místo, kde si uživatel uchovává své již "zpracované" zprávy (například již přečtené zprávy, zprávy staršího data, kopie odeslaných zpráv atd.).

Lze jej však použít alespoň pro jeden ze směrů takovéto komunikace, pro odesílání, resp. pro předávání nových zpráv, určených k odeslání, a to od klientského poštovního programu směrem k poštovnímu serveru. Pro opačný směr ("převzetí" došlých poštovních zpráv) nelze protokol SMTP použít. Místo něj bylo pro tento konkrétní účel vyvinuto hned několik dalších protokolů, z nichž nejpoužívanější je dnes protokol POP3 (Post Office Protocol, verze 3).

POP3

(Post Office Protocol, verze 3.0)
koncepce protokolu SMTP je již poměrně stará, a příliš nepočítá s některými skutečnostmi, které již jsou dnes spíše samozřejmostí. Nepočítá například s tím, že poštovní klient a poštovní server poběží na oddělených počítačích, neboli s tím, co je dnes dokonce velmi typické - že uživatelé pracují se svou poštou (pouštějí si své poštovní klienty) na jiných počítačích, než na kterých běží poštovní server. Protokol SMTP proto nepokrývá vzájemnou komunikaci mezi takovýmito "oddělenými" poštovními klienty a servery.

SMTP

(Simple Mail Transfer Protocol)
pro korektní fungování všech systémů elektronické pošty je nezbytné, aby se jejich jednotlivé části dokázaly mezi sebou správně domluvit. Jde přitom jak o komunikaci mezi poštovními servery a jejich klienty, tak i o komunikaci jednotlivých poštovních serverů mezi sebou (nutnou k tomu, aby si mohly mezi sebou předávat jednotlivé zprávy, a tím je doručovat až na místo jejich určení). V konkrétním případě "internetové" elektronické pošty je pro takovouto komunikaci mezi poštovními servery používán protokol jménem SMTP (Simple Mail Transfer Protocol). Podle něj pak dostala své neformální označení i celá koncepce elektronické pošty, používaná v Internetu. Říká se jí "SMTP pošta".

Pro uživatele je ale tento fakt transparentní, uživatel si může myslet, že zprávu ve skutečnosti odesílá již jeho poštovní klient. Významné je ale pochopení faktického způsobu odesílání pro uživatele mobilních počítačů, kteří nejsou trvale připojeni k Internetu. Ti si mohou své zprávy nejprve připravit k odeslání, tedy fakticky nechat uložit na speciální místo (obvykle do fronty či tzv. Folderu s názvem "pošta k odeslání", Outbox či podobně), stále ještě na svém počítači, nepřipojeném k vnějšímu světu. Teprve kdykoli později, například po příchodu do práce a faktickém připojení k Internetu, může uživatel zadat svému poštovnímu programu pokyn k faktickému odeslání všech zpráv čekajících na odeslání (a dočasně umístěných ve zmíněné frontě či folderu).

ail client,

M mailer (poštovní klient)
poštovní klient je program, který plní "klientskou část" fungování celého systému elektronické pošty. V praxi je právě toto program, se kterým uživatel bezprostředně a přímo pracuje - pomocí tohoto programu uživatelé píší nové zprávy, čtou došlé zprávy, odpovídají na ně, mažou je, ukládají je, tisknou či jinak dále zpracovávají. Klientský program elektronické pošty (poštovní klient) také zprostředkovává odesílaní nových zpráv - v okamžiku, kdy uživatel uzná za vhodné a zadá pokyn k odeslání zprávy, jeho poštovní klient předá obsah zprávy spolu s požadavkem na její odeslání poštovnímu serveru, který pak zajistí faktické doručení.