W3C, World Wide Web Consortium

konsorcium, vzniklé v roce 1994 v důsledku neobyčejného rozvoje služby World Wide Web a potřeby její standardizace. Konsorcium W3C nevděčí za svůj vznik středisku CERN, odkud pochází samotná služba WWW - jako první "hostitelská organizace" se konsorcia ujala prestižní univerzita MIT (Massachussets Institute of Technology, druhou se pak stala francouzská INRIA, a třetí japonská univerzita KEITO). Konsorcium W3C se zabývá celým širokým spektrem otázek kolem populárního WEB-u: počínaje jazykem HTML a protokolem HTTP, přes problematiku práce s grafikou, lokalizace a internacionalizace Web-u, možnosti zpřístupnění WEB-u tělesně postiženým, až například po otázky duševního vlastnictví, digitální podpisy apod. Působnost konsorcia W3C na poli vydávání standardů pro Internet sice kliduje s působností standardizačních orgánů jako IETF (viz minule), ale vzhledem k existujícímu personálnímu propojení a blízké mentalitě obou orgánů zde nevznikají větší problémy - podle gentlemanské dohody IETF přenechává oblast WWW právě konsorciu W3C. To vydává své standardy ve formě vlastních dokumentů (formálně doporučení), ale obvykle jsou tyto dokumenty publikovány i jako standardy RFC. Domovská stránka konsorcia W3C se nachází na adrese http://www.w3c.org.

IEEE

Institute of Electrical and Electronics Engineers
největší profesní (professional) organizace na světě. Byla založena roku 1884 skupinkou praktiků z nově vznikajícího oboru elektrotechnického inženýrství. Dnes má přes 320 000 členů z celého světa, kteří se podílí na aktivitách IEEE ve více než 147 zemích světa. Konkrétními aktivitami je například pořádání odborných konferencí, vydávání odborných časopisů, a také příprava a vydávání standardů. Pro počítačové sítě má největší význam standardizační orgán, založený v rámci IEEE v únoru roku 1980 (a proto označovaný jako IEEE 802), který je specificky zaměřen na problematiku standardů lokálních sítí. Ten si pak vytvoří pracovní skupiny pro jednotlivé oblasti, které do této problematiky spadají. Snad nejznámější pracovní skupinou je IEEE 802.3, která se věnuje standardizaci Ethernetu. Zajímavé je, že standardy pocházející od této skupiny samy nepoužívají jméno "Ethernet", které má registrováno firma Xerox. Místo toho hovoří o "sítích na bázi přístupové metody CSMA/CD). Standardy Ethernetu od IEEE pokrývají jak jeho desetimegabitovou verzi (s různými druhy kabeláže), tak i novější stomegabitovou verzi, a připravována je již i standardizace tzv. gigabitového Ethernetu. http://www.ieee.org.

ISO,

International Organization for Standardization
mezinárodní nevládní organizace, založená v roce 1947, sdružuje národní standardizační instituce (např. ANSI, DIN, a další). Usiluje o harmonizaci národních standardů po celém světě - její zkrácený název (ISO) není zkratkou, ale převzat z řecké předpony "iso-", která znamená "stejné" (čím jsou myšleny stejné standardy po celém světě). Výsledky svých aktivit publikuje ISO ve formě svých standardů, které pak jsou přejímány národními standardizačními organizacemi. Pokrývají širokou škálu technických aspektů, od tvaru a rozměrů šroubků a matiček, přes normy technických výkresů, elektrické konektory, přenosové protokoly počítačových sítí, až třeba po klasifikaci publikací (systém ISBN). Ve světě počítačů a počítačových komunikací je zřejmě nejznámější koncepce tzv. referenčního modelu ISO-OSI (ISO Open Systems Interconnection).
Organizace ISO je známa také tím, že své standardy neposkytuje k volnému šíření (jako je tomu např. u standardů Internetu), a pouze je prodává, ze nemalé částky. Domovskou stránku ISO lze nalézt na http://www.iso.ch.

• doporučení řady V, týkající se modemů (např. V.32, V.42, nejnověji V.90)
• doporučení řady X, týkající se datových sítí a koncepce OSI (např. X.400, X.500)
• doporučení řady I a Q, která se týkají ISDN,
• doporučení řady T, která pokrývají oblast textových komunikací (teletex, fax, videotex atd.)
• doporučení řady H, která se zabývají práce s digitalizovaným zvukem a obrazem (např. standard H.323, využívaný i pro Internetovou telefonii).
ITU je považována za nejformálnější ze všech formálních organizací.

ITU

(International Telecommunications Union, mezinárodní telekomunikační Unie)
organizace spadající pod OSN, je nejstarší organizací produkující standardy z oblasti spojů telekomunikací (z roku 1865). Jejími členy je více než 160 zemí, a v současné době má dvě části: ITU-Telecommunications (ITU-T) a ITU-Radiocommunications (ITU-R), přičemž každá z nich je členěna na studijní skupiny (Study Groups), které se dále dělí na pracovní skupiny (Working Parties), které se ještě dále člení podle konkrétních řešených otázek (Questions). Práce v rámci těchto oddílů zvaných "otázky" je řízena zpravodajem (francouzsky Rapporteur).
Část ITU-T se původně jmenovala International Telegraph and Telephone Consultative Committee (zkratkou CCITT, podle svého názvu ve francouzštině), a je známa svými standardy (formálně: doporučeními) i ve světě počítačů:

IRSG

(Internet Research Steering Group)
vnitřní organizace orgánu IRTF je stejně volná a neformální, jako v případě IETF. Proto i zde vznikla analogická "dozorčí rada" s mnohem striktnější organizací, která zajišťuje potřebné formální kroky.

IANA

(Internet Assigned Numbers Authority)
pro praktické fungování celosvětového Internetu jsou nutné i nejrůznější parametry, adresy a jiné číselné identifikátory, které musí mít stejný význam v rámci celého Internetu, nebo musí být v celém Internetu unikátní (použity jen jednou). Příkladem mohou být nejen IP adresy (které musí být celosvětově unikátní), ale například také tzv. čísla portů (kterými jsou identifikovány různé služby, např. služba WWW je standardně provozována na portu č. 80). V Internetu proto musí existovat centrální autorita (centrální subjekt), který bude používání a přidělování takovýchto číselných hodnot zastřešovat a koordinovat - například vznikne-li nová služba, přidělí jí tato centrální autorita nové, dosud nepoužité číslo portu. Touto organizací je v současné době organizace jménem IANA, a ve skutečnosti jde o malé středisko při jedné z univerzit v USA, které stále ještě funguje z grantů vlády USA. Tato organizace pak má formálně "pod sebou" například i celý systém doménových jmen DNS, a například právě ona formálně přiděluje správu nově vzniklých domén nejvyšší úrovně (TLD domén).

IRTF

(Internet Research Task Force)
vedle orgánu IETF existuje ještě jeden další, obdobně zaměřený a také obdobně organizovaný orgán jménem IRTF, který se také zabývá novými technickými řešeními. Dělba práce mezi IETF a IRTF je přitom dána "aktuálností" zkoumaného řešení: pokud má bezprostřední význam a využití, spadá do kompetence IETF. Pokud se jedná spíše o záležitosti, které se sice zkoumají již dnes, ale jejich nasazení bude aktuální až někdy v budoucnu, pak spadají do kompetence IRTF. Toto rozdělení lze interpretovat také tak, že IRTF se zabývá oblastí výzkumu (proto také slůvko Research v jeho názvu), a jakmile příslušná řešení najdou praktické uplatnění, přechází do kompetence IETF.

Jelikož ale jejich zapojení do práce IETF je velmi volné a neexistuje zde ani formální členství, je celková organizace IETF příliš volná na to, aby tento orgán mohl přijímat určité formální kroky - mezi které nutně patří i schvalování návrhů nových standardů. Proto "nad" IETF existuje jeho "dohlížecí orgán" (jakási dozorčí či správní rada), s formálním členstvím a mnohem přesněji definovanou organizační strukturou. Jmenuje se IESG (Internet Engineering Steering Group) a je tím, kdo formálně vykonává nejrůznější kroky typu schvalování návrhů, resp. jejich přechodu mezi jednotlivými fázemi (Proposed Standard, Draft Standard a Internet Standard).

IESG

(Internet Engineering Steering Group)
orgán IETF přeci jen má určitou vnitřní sktrukturu - je členěn na tzv. oblasti (areas), které se věnují určitým širším tématům, a v rámci nich pak vznikají jednotlivé pracovní skupiny, které se zabývají dílčími aspekty celé problematiky. Příkladem může být otázka přechodu na nový protokol IP a nový druh IP adres: k řešení tohoto problému byla před lety, na popud IAB, vytvořena samostatná oblast (area), a v ní pak jednotlivé pracovní skupiny, zabývající se odhadem životnosti stávajících IP adres, vývojem nového protokolu IP, otázkou přechodu ze starého na nový protokol atd. Jednotliví odborníci pak mohou pracovat v jedné, nebo několika pracovních skupinách současně.

IETF

(Internet Engineering Task Force)
faktická "technická práce", neboli faktická příprava nejrůznějších standardů, se odehrává na půdě orgánu jménem IETF, který je podřízen orgánu IAB. Samotný IETF je přitom velmi volným sdružením odborníků, bez formálního členství - jeden oblíbený slogan dokonce říká, že členství v IETF je rozpoložením mysli. Vyjadřuje to skutečnost, že do aktivní práce v rámci IETF se může zapojit skutečně kdokoli po celém světě, kdo o to má zájem (a činí tak svou aktivní účastí v elektronických konferencích, v rámci kterých se diskutují jednotlivá řešení, případně svou fyzickou účastí na některém ze tří ročních plenárních zasedání IETF, která se konají v různých částech světa).
V dobách akademického Internetu byl orgán IETF skutečně místem, kde nejrůznější řešení skutečně vznikala - hlavně proto, že členy byli především lidé z akademické sféry, kteří obvykle pracovali na základě různých grantů. Když ale později Internet přešel do rukou komerční sféry, akademická sféra měla méně prostředků na vysílání svých zástupců do IETF a na financování jejich rozsáhlejší práce na půdě tohoto orgánu. Navíc vývoj nejrůznějších řešení se významně prodražil, a spíše se přesunul na půdu komerčních subjektů, které přeci jen mají více možností jak investovat do vývoje potřebné finanční prostředky. Dnes se tedy nová technická řešení pro potřeby Internetu rodí spíše mimo IETF, u různých firem, které pak svá řešení předkládají IETF jako návrhy na nové standardy. Na půdě IETF pak probíhá jejich schvalování - hlavně ale hledání konsensu o tom, zda dané řešení je či není vhodné, případně výběr z několika alternativ, které se nabízí.

Souvisí to

ostatně i s celkovým posláním IAB jako spíše technického orgánu, zabývajícího se celkovou architekturou Internetu, zatímco obecnějšími aktivitami kolem Internetu (například sháněním finančních prostředků, vystupováním jako partner vládních orgánů při jednání ohledně Internetu apod.) se zabývá samotná Internet Society. Orgán IAB, jakožto součást ISOC, se fakticky zabývá vývojovými trendy v Internetu, a zastřešuje celý proces standardizace a tvorby standardů. Je také formálním vydavatelem dokumentů RFC (viz minule). Neformálně jej lze přirovnat k jakési "radě starších", která řeší zásadní a koncepční technické otázky (ale již se nezabývá konkrétní technickou prací, to přenechává svým podřízeným orgánům, které sama zastřešuje).

IAB

(Internet Architecture Board)
po celou dobu existence Internet, už od jeho samotného počátku vždy existoval nějaký orgán, který se staral o jeho technický rozvoj. Tento orgán se v různých časových údobích jmenoval různě - v době největšího rozkvětu akademického Internetu se jmenoval IAB, od: Internet Activities Board, a byl fakticky podřízen vládním orgánům USA, které také nepřímo financovaly jeho činnost (skrz grantovou agenturu NSF). Po přechodu Internetu do rukou komerční sféry a po vzniku ISOC přešel orgán IAB pod "zatřešující deštník" Internet Society, která také převzala na svá bedra úkol zajišťovat finanční prostředky, nezbytné pro fungování IAB - ta si při svém přechodu sice zachovala své zkratkovité jméno, ale význam zkratky se poněkud změnil: nyní znamená: Internet Architecture Board.

EUFRAT

asijská řeka protékající Tureckem, Sýrií a Irákem. Sumersky
se nazývala Bu-ra-nu-nu, asyrsky Purátu, hebr. P rát,
staropersky Ufrátu; dneš. arab. al-Furát, turecky Firat, v
evrop. jazycích zavedena podoba Eufrat přijatá
prostřednictvím řečtiny. Čtení ani výklad starých podob
jména v nejstarších klínopisných zápisech není zcela jasné.
Poukazuje se na významy ur "řeka a at "otec, nebo na čtení
U-fratus "velmi široká". Babylónské prath znamená "řeka,
aramejské efrat "sladká voda" (v. t. Bajt Lahm).

BCP

(Best Current Practices)
Nejnovější "reinkarnací" dokumentů RFC je série dokumentů BCP (Best Current Practices, ve volném překladu: nejvhodnější postupy a praktiky). Jde o specifickou řadu dokumentů, které vyjadřují stanoviska, názory a postoje a doporučené postupy velmi široké Internetové komunity (příkladem může být postoj ke spammingu).

FYI

(For Your Information)
Dalším "převtělením" dokumentů RFC (resp. jejich jinak uspořádanou podmnožinou) se staly dokumenty FYI (doslova: pro vaši informaci). Jde o základní informační dokumenty, určené zejména pro začínající uživatele Internetu. Opět je nejlépe si je představit jako pevně nadepsané "desky", do kterých jsou vloženy konkrétní dokumenty RFC.

Důvodem

pro její specifické pojmenování je fakt, že je omezena jen na dokumenty charakteru platných standardů (Internet Standard), a netýká se tedy všech dokumentů RFC. Pro názornou představu je možné připodobnit dokument RFC k prázdným deskám (rychlovazači), které mají na svém hřbetě pevně nadepsanou určitou konkrétní problematiku - do těchto "desek" se pak vkládají ty dokumenty RFC, které se zabývají příslušnou problematikou a v daném okamžiku nebyly zneplatněny novějšími dokumenty RFC. Dokument STD je tedy vždy totožný s některým dokumentem RFC (nebo s několika dokumenty RFC, které řeší jednotlivé části dané problematiky), ale na rozdíl od dokumentů RFC se dokumenty STD v čase mění (je vyměněn obsah pomyslných desek novým dokumentem RFC). Nikomu se tedy nemůže stát, že by měl v ruce dokument STD, který je překonán jiným dokumentem STD řešícím stejnou problematiku - na druhé straně se ale může stát, že někdo bude mít v ruce již neaktuální verzi dokumentu STD ("desky se starým obsahem").

STD

(Standard)
Skutečnost, že dokument RFC se nikdy nemění, přináší mnoho výhod, ale také některé nevýhody. Nikomu se sice nemůže stát, že by měl v ruce neaktuální exemplář konkrétního dokumentu RFC (s konkrétním číslem), ale může se mu stát, že se zabývá určitou problematikou a má v ruce dokument RFC řešící tuto problematiku, který již byl překonán (zneplatněn) novějším dokumentem RFC, který řeší tutéž problematiku. Aby se problémům tohoto typu předešlo, zavedla se časem další klasifikace dokumentů RFC, označovaná nyní jako STD (od: standard).

Informational RFC

takto se označuje dokument RFC z "trajektorie" off-track, který je zamýšlen jako informativní materiál - tedy takový, který vysvětluje, radí, přináší doplňující informace atd. Dokumentů RFC tohoto typu je početně zdaleka nejvíce.

Standard Track, vs. Off-Track

tři stádia, kterými musí projít každý návrh na cestě k definitivní podobě standardu (tedy: Proposed Standard, Draft Standard a Internet Standard), představují jednu konkrétní trajektorii, určenou jen pro takové dokumenty, které skutečně aspirují na to, aby se staly standardem. Této trajektorii se přitom říká "Standards Track". Vedle ní však existuje i druhá trajektorie, označovaná "Off-Track", do které patří hned čtyři druhy dokumentů (přičemž termín "trajektorie", resp. anglické "track", zde není až tak na místě, protože většina dokumentů zde "nepostupuje" podobným způsobem, jako je tomu u návrhů standardů). Patří sem čtyři kategorie dokumentů RFC: informational, experimental (shrnující výsledky různých experimentů), prototype (zatím ve stádiu experimentu, ale se záměrem někdy v budoucnu přejít do "standards-track" a stát se standardem), a konečně historic (pro dokumenty RFC, které jsou zneplatněny jinými - novějšími - dokumenty RFC).