100BaseT
verze stomegabitového Ethernetu (Fast Ethernet-u), předpokládající zachování všech jeho vlastností včetně přístupové metody CSMA/CD, se samozřejmě také dočkala své standardizace, pod označením 100BaseT, navazujícím na předchozí tradice. Na rozdíl od předchozích verzí Ethernetu jde ale o společné označení, které má ještě několik "podvariant", závislých na použitém přenosovém médiu. I autoři této verze Ethernetu se totiž snažili umožnit použití různých přenosových médií - kromě "rychlé" dvoulinky, dimenzované na 100Mbps (tedy kroucené dvoulinky kategorie 5, viz minule) i použití optických vláken, a také použití "pomalé" (telefonní, resp. voice grade). Výsledkem je pak trojice dílčích standardů, které specifikují nejnižší vrstvu implementace Ethernetu (vrstvu PHY, Physical Layer).
100BaseTX
prvním z trojice dílčích fyzických standardů je 100BaseTX, specifikující jak provozovat Ethernet nad dvěma páry kroucené dvoulinky kategorie 5 (tj. od každého uzlu vedou k nejbližšímu rozbočovači dva páry dvoulinkuy kat. 5).
100BaseFX
druhý dílčí standard říká, jak provozovat stomegabitový Ethernet nad dvěma páry optických vláken.
100BaseT4
třetí dílčí standard říká, jak lze provozovat stomegabitový Ethernet nad kroucenou dvoulinkou kategorie 3, tj. dimenzované jen na 10 Mbps. V tomto případě jsou ale zapotřebí hned čtyři páry kroucené dvoulinky na každou jednotlivou přípojku (odsud také ona čtyřka v označení)
100BaseX
společné označení pro dílčí standardy 100BaseTX, FX a T4.
Repeater Class I
jedním z důsledků desetinásobného zrychlení Ethernetu nutně bylo i zkrácení jeho dosahu, alespoň pokud jde o jednotlivé segmenty a segmenty propojené opakovači - ne sice na desetinu původních hodnot, ale přesto šlo o dosti citelné zkrácení. To lze kompenzovat buď propojováním pomocí switchů či směrovačů, kde pak limit na počet zapojení do kaskády není, nebo nasazením opakovačů. Zde je ale nutné pamatovat na to, že u stomegabitového Ethernetu jsou dva druhy opakovačů. Lisí se v tom, zda se snaží "rozbalovat" jednotlivé bity které skrz ně prochází (tj. jsou schopné je převádět z jednoho způsobu kódování do jiného), nebo zda nikoli. Opakovače třídy I (Class I) se snaží bity "vybalovat" z jejich kódování, a tudíž dokáží mezi sebou propojit například segmenty na kroucené dvoulince kategorie 3 (tj. dle 100BaseT4) a segmenty na kroucené dvoulince kategorie 5 (tj. dle 100BaseTX), které používají odlišné způsoby kódování jednotlivých bitů. Takovéto opakovače však mají "více práce", vzniká na nich relativně větší zdržení, a tudíž takovýto opakovač může být použit v každé kolizní doméně jen jeden (tj. mezi dvěma switchi či směrovači).
