Pojmy

. .
adjustovat ned. i dok. (co) opatřovat,
opatňt vším potřebným, náležitě vy-
pravít; připravit a seřídit k činnosti
(např. nálož); a. spis = opatňt ho všemi
potřebnými doklady, přlohami apod.;
dč voj. a. vojáka = opatřit předepsanou
výstrojí
. .
adjutant m. řidč. pobočník (tj. důstojník
přidělovaný pro osobní službu a jako
tajemník někt. velitelům)
. .
adjutum (-jú-] s. (2. j. -ta) več spr (dř.)
služební plat státního zaměstnance v
provizorním (zatímním) tříletém až
šestiletém čekatelském služebním po-
měru před definitivním ustanovením;
čekatelné
. .
adlatus [-lá-] m. (2. j. -ta l. mn -ti -tové)
(dř.) pomocník, náměstek (hlavně u
vyššího úřadu); hovor. pomocník vůbec
. .
ad libitum kniž. libovolně: hud. v libo-
volném tempu; možnost vynechat hlas
. .
ad limina apostolorum (-lí- -ló-] cirk. "k
prahům apoštolů" (lat. ad = k, limen s.
=práh, příbytek, apostolus m.=apoš-
tol) kanonická 2 návštěva Papeže,
kterou mají vykonat každých pět let
biskupové urč. země a podat zprávu
o stavu církve ve svých diecézích apod.
. .
administrace (-ny-] ž. řízení a vedení
správní a obchodní stránky, zvl. novin a
časopisů; kancelář, oddělení obstaráva-
jící tuto stránku; řidč. vláda
. .
administrativa [-ny-tý- i -ny-ty-;] ž. řízení,
vedení, vyřizování veřejných, zvl. stát-
ních záležitostí; orgány touto činností
pověřené
. .
administrativní [-ny-tý- i -ny-ty-) příd.
správní; přen. hanl. byrokratický,
tvrdě a bezohledně nařizující s při-
hlédnutím jen k liteře zákona n.
nařízení
. .
administrátor [-ny-) m. úředník mající na
starosti správní a obchodní stránku
závodu; správce administrace; cirk.
prozatímní správce farnosti
. .
admirál m. (1. mn. -ové) l. vysoká
důstojnická hodnost ve válečném ná-
mořnictvu odpovídající hodnosti gene-
rálplukovníka 2. zool. babočka admirál
(Vanessa atalanta) = tmavý motýl s
červeným lemem na spodních křídlech
a s příčnou červenou páskou a bílými
skvrnami na předních křídlech
. .
admise [-se, nikoli -ze) ž. vstup pracovní
látky do stroje
. .
admitance ž. elektr. zdánlivá vodivost (sr.
impedance, reaktance)
. .
adnominální příd. jaz. závisl na podstat-
ném jménu (substantivu j, např. úpatí
hory
. .
adnotace v. anotace
. .
ad notam [nó-] kniž. na vědomí
. .
adolescence ž. ped. věkové údobí mezi
pubertou a dospělostí
. .
adonský příd. liter a. verš = skládající se z
daktylu a trocheje, daktylský diametr
nazvaný podle Adonida
(1 p. Adonis m.), maloasijského a
syrského božstva rodící se a umírající
přírody
. .
adopce, adoptace (rozlišuj od adapce,
adaptace) ž. 1. osvojení; přijetí za
vlastní dítě 2. vůbec přijetí něčeho n.
někoho
. .
adoptivní [-tý- i -ty-] příd. takový který
přsjal dítě za vlastní n. který byĺ přijat
za vlastního
. .
adorace ž.1. forma projevu božské úcty,
klanění 2. hold kardinálů nově
zvolenému papeži v Sixtinské [-tý-)
kapli v Římě 3. (dř.) hlasování poklek-
nutím před kandidátem
. .
ad personam [at -só-] kniž. pro vlastní
osobu, osobně
. .
adrema v. adresograf
. .
adrenalin [-ín i -in) m. (6. j. -u) biol.
hormon j dřeně nadledvin (pripravo-
vaný i synteticky) zvyšující krevní tlak
a hladinu cukru v krvi
. .
adresa ž. 1. údaj na dopise n. zásilce,
obsahující jméno příjemce, místo do-
dání a poštovní směrovací číslo 2.
písemný umělecky provedený projev,
zprav. slavnostní, obracející se k něko-
mu 3. veřejný projev v písemné formě
zaměřený na určitý okruh osob 4. tech.
číslo přiřazené k místu v paměti
počítače, na němž je vložen údaj;
seznam adres v programu je adresář
. .
adresant m. odesilatel poštovní zásilky
(op. adresát)
. .
adresát m. a) osoba, které je zásilka
adresou určena (op. adresant); b) jaz.
osoba, na kterou se projev obrací;
příjemce

malá encyklopedie

. .
adaptér m. (2. j. -a) řidč. kdo rovádí
adaptaci; - adaptér m. (2. j. -u název
pomocných přístrojů, jimiž se přizpů-
sobuje určité zařízení pro rozsáhlejší
použití, než bylo původní; elektr v. též
adaptor
. .
adaptibilita [-ty-] ž. odb. schopnost při-
způsobit se
. .
adaptor v. adaptér
. .
adaptovat rozlišuj od adoptovat) ned. i
dok. (co pňzpůsobovat, přizpůsobit,
upravovat, upravit
. .
addenda (aden) s. mn. kniž. přídavky,
dodatky
. .
adekvátní příd. (čemu) přiměřený, shod-
ný; vhodný, úměrný
. .
adenom m. med. druh nádoru
. .
adept m. kdo chce n. začíná pěstovat
nějaký obor; začátečník
. .
adbeze ž. přilnavost: tech. a. vozidla =
tření mezi hnacími a brzdnými koly a
kolejnicí n. vozovkou; med. srůst sou-
sedních tkání (např. obou listů pohrud-
nice); v. též koheze
. .
ad hoc (ad hók] kniž. jen k tomu účelu;
schválně
. .
adiabatický [-dy-ty-) příd. chem. fyz. děj
probíhající za dokonalé tepelné izola-
ce, bez výměny tepla s okolím
. .
adieu [adyjé) adié hovor sbohem
. .
ad infinitum [at-ný; pův. lat. výsl.: ínfíný-)
kniž. do nekonečna
. .
adipocire [adyposír] m. (2. j. -ru) med.
hmota vznikající v mrtvole jakožto
zvláštní, dosud ne zcela objasněný
druh hniloby ve vlhkém, ale na kyslík
chudém prostředí
. .
aditivní [-dytý- i -ty-) příd. založený na
přidávání, sčítání
. .
adjektivizace [-ty-] ž. jaz. (čeho) přecbod
slova jiného slovního druhu k přídav-
ným jménům (= adjektivům j); v.
transpozice
. .
adjektivum (-tý- i -ty-) s. (2. j. -va)
přídavné jméno (tj. sklonné slovo
pojmenovávající vlastnosti osob, zviřat
a věcí (v širším smyslu), ve větě
zpravidla určující podstatné jméno)
. .
adjunkt m. (dř.) titulové jméno některých
úředníků (zpravidla s úplným tehdej-
ším středoškolským vzděláním) udělo-
vané pň jmenování úředníkem po
skončení předcházející třlleté čekatel-
ské doby; osoba mající tento titul: ad-
junkt státnícb drah; hospodářský, soud-
ní a.; v. též elév, komisař, koncipista