pojmy

Thursday, March 27, 2008

Drop cable
Nejstarší verze Ethernetu (10Base5), používající samostatné transceivery, samozřejmě musela počítat s nějakou formou vzájemného propojení mezi síťovou kartou a samostatným transceiverem. Ke vzájemnému propojení těchto dvou částí sloužil tzv. drop kabel, který mohl být dlouhý až 50 metrů - těchto 50 metrů se přitom nepočítalo do oněch 500 metrů maximální dílky koaxiálního kabelu.

AUI, Attachment Unit Interface
je jméno rozhraní, které je mezi drop kabelem a síťovou kartou, a slouží k připojování transceiverů (prostřednictvím drop kabelu). Ačkoli Ethernet ve verzi 10Base5 se dnes již prakticky nepoužívá, některé síťové karty jsou i dnes vybavovány rozhraním AUI - smyslem je umožnit připojení speciálních transceiverů, například optických transceiverů umožňujících použití optických vláken pro vlastní přenosy dat, nebo připojení takového transceiveru, který není v síťové kartě zabudován (například síťová karta může mít v sobě zabudován transceiver pro použití tzv. tenkého koaxiálního kabelu, ale nikoli již pro použití kroucené dvoulinky alias twist-u. Prostřednictvím "twistového" transceiveru, připojenému k rozhraní AUI, je však stále možné tuto kartu připojit i na rozvody na bázi kroucené dvoulinky).

Tuesday, March 25, 2008

Yellow Cable, Thick Cable
První verze Ethernetu počítala s použitím koaxiálního (česky: souosého) kabelu o průměru cca 1 cm. Tento kabel byl typicky vyráběn ve žluté barvě, která pro něj byla natolik charakteristická, že se mu začalo říkat "žlutý kabel". Praktické použití tohoto kabelu však přinášelo mnohé problémy, a to zejména kvůli jeho malé ohebnosti - časem se proto přišlo na způsob, jak provozovat Ethernet nad jiným (tenčím) druhem koaxiálního kabelu, který již vykazoval mnohem lepší ohebnost. Původnímu "žlutému" kabelu se přitom říkalo také "tlustý".

10Base5
Pracovní podskupina IEEE 802.3, která s postupem času připravila i další verze Ethernetu (umožňující používat jiné druhy přenosových médií) časem zavedla i specifické značení pro jednotlivé varianty Ethernetu. Původní, historicky nejstarší varianta, předpokládající použití žlutého (tlustého) koaxiálního kabelu, dostala označení 10Base5 - kde číslo 10 znamená přenosovou rychlost v megabitech za sekundu (tedy 10 Mbps), slůvko "Base" naznačuje přenos v tzv. základním pásmu (baseband přenos, tedy přenos který není nijak modulován), a konečně poslední číslice 5 znamená maximální dosah souvislého segmentu koaxiálního kabelu, měřený ve stovkách metrů (tj. maximálně dlouhý souvislý "kus drátu" může mít až 500 m).

Terminator (zakončující člen)
Pro všechny kabelové segmenty na bázi koaxiálních kabelu je důležité, aby na jejich koncích nedocházelo k nežádoucím odrazům přenášeného signálu zpět do kabelu. Tomu se naštěstí dá celkem snadno zabránit, a to zakončením každého z obou konců speciálním zakončujícím členem (který je ve skutečnosti ohmickým odporem, číselně rovným impedanci kabelu, konkrétně 50 Ohmů). Bez takovéhoto zakončení (i třeba jen jednoho) nemůže komunikovat žádná ze stanic, která je k příslušnému segmentu připojena.

Transceiver
Původní varianta Ethernetu (10Base5) předpokládala, že potřebné obvody pro vysílání a příjem budou realizovány samostatně (míněno: odděleně od vlastní síťové karty), a to jako samostatná "krabička", které se říká transceiver. Pozdější verze Ethernetu pak již počítaly s tím, že příslušné obvody (resp. celý transceiver) budou zabudovány přímo do síťové karty jako její nedílná součást.

Wednesday, March 19, 2008

Ethernet

Ethernet II
Autoři původního návrhu Ethernetu si z připomínek odborné skupiny 802.3 vzali ponaučení, a zapracovali navržené změny do své koncepce - ale zase ne úplně všechny. Nakonec tedy vznikla verze Ethernetu, která je od verze IEEE 802.3 stále v jistých detailech odlišná. Zřejmě největší rozdíl je ve formátu linkových rámců obou verzí Ethernetu (s oběma se lze běžně setkat dodnes): tam, kde rámec IEEE 802.3 má ve své hlavičce údaj o celkové délce rámce, tam (tj. na stejném místě) má rámec Ethernet_II údaj o typu svého obsahu (tzv. EtherType). Naštěstí rozlišení obou typů rámců je vždy možné, protože zmíněný EtherTyp je vždy číselně větší než maximální možná délka Ethernetového rámce (1500 bytů).

CSMA/CD (Carrier Sense Multiple Access with Collision Detection)
Významným rysem Ethernetu je jeho přístupová metoda (neboli metoda, která řeší přístup uzlů k přenosovému médiu, které má sdílený charakter a neumožňuje, aby vysílalo současně více uzlů). Samotné jméno "Ethernet" přitom má patentované firma Xerox a jeho oficiální použití tudíž není "zcela liberalizované" - proto standard IEEE 802.3 formálně nehovoří o Ethernetu, ale o "sítích na bázi přístupové metody CSMA/CD". V praxi se ale původní jméno "Ethernet" používá (byť neformálně) i v souvislosti se standardy IEEE. Důležité přitom je, že další vývoj Ethernetu již probíhal pouze na půdě společnosti IEEE (tj. dále "žila" větev IEEE 802.3), zatímco DIX Ethernet, resp. Ethernet II se již díle nevyvíjel.

Labels:

Monday, March 17, 2008

Ethernet

Ethernet, I.
DIX Ethernet
Myšlenka Ethernetu se zrodila počátkem sedmdesátých let ve výzkumném středisku PARC (Palo Alto Research Center) firmy Xerox, a to v hlavách výzkumného týmu, který vedl pan Robert Metcalfe. Jemu je také připisováno autorství samotného názvu "Ethernet" - když měl nějak trefně vystihnout základní podstatu fungování nově navrhované sítě, spočívající ve všesměrovém šíření signálu po sdíleném přenosovém médiu, vzpomněl si na dávnou (a brzy vyvrácenou) hypotézu fyziků o existenci éteru jako nehmotné substance, která prostupuje (šíří se) úplně vším. Praktický vývoj nové síťové technologie se přitom rýsoval v tak dobrém světle, že posléze se k firmě Xerox přidávají další dvě firmy - Digital a Intel - a také ony se aktivně podílí na dalším vývoji vznikajícího Ethernetu. Ten pak později dostal přívlastek "DIX", resp. byl označován jako DIX Ethernet (kde DIX je zkratka od: Digital, Intel, Xerox).

IEEE 802.3
Autoři Ethernetu si svůj výtvor nenechali pro sebe, jako své proprietární řešení. Rozhodli se nechat jej standardizovat, a tak jej předložili příslušné společnosti IEEE (Institute of Electrical and Electronic Engineers), konkrétně její pracovní skupině 802, která se standardizací technologií pro lokální sítě zabývala. Zde byla pro posouzení předloženého návrhu založena samostatná odborná "podskupina", označená jako 802.3. Ta návrh firem Digital, Intel a Xerox akceptovala, posléze vydala jako standard, ale provedla v něm určité změny - sice nikoli zásadní a významné, ale na druhou stranu zase ne zcela zanedbatelné.

Labels:

Thursday, March 13, 2008

MPPP, Multilink Point-to-Point Protocol
další metoda spojování B kanálů u přípojky BRI do větších celků s vyšší propustností (do jednoho kanálu o rychlosti 128 kbps). Je alternativní k metodě BONDing a liší se v tom, že neprobíhá na bitové úrovni, ale na úrovni paketů. Jde v zásadě o vylepšená protokol PPP z prostředí TCP/IP.

Call bumping
možnost dynamicky přidělovat jednoltivé B kanály platí i opačně, v tom smyslu že jsou-li právě oba B kanály u BRI přípojky používány jako jeden datový kanál o 128 kbps a náhle vnikne potřeba uskutečnit také telefonní hovor, pomocí tzv. "call bumping" je možné dočasně odebrat jeden B kanál datovým přenosům a použít jej pro potřeby telefonního hovoru.

NTBA, Network Termination Basic Access (jednotka ukončení sítě NT)
zařízení, které se připojuje na konec dvoudrátové účastnické přípojky, vedoucí od telefonní ústředny. Z druhé strany toto zařízení vytváří čtyřdrátové rozhraní (rozhraní S/T), ke kterému se připojují zařízení uzpůsobená standardům ISDN (např. ISDN telefony). Na toto rozhraní lze u přípojky BRI připojit až 8 různých zařízení. V USA je toto zařízení majetkem uživatele, v tuzemsku patří provozovateli ISDN a je dodáváno jako součást ISDN přípojky.

TE, Terminal Equipment (koncové zařízení TE)
takto se označuje zařízení uzpůsobené standardu ISDN, které lze připojit přímo na rozhraní S/T, které vytváří zařízení NTBA (např. speciální ISDN telefon, ISDN fax, nebo ISDN karta do PC apod.)

TA, Terminal Adapter
uživatelé mohou chtít připojovat ke svým ISDN přípojkám i taková zařízení, která nejsou uzpůsobena ISDN a nelze je připojit přímo na rozhraní S/T (například znakové terminály pracující asynchronně a využívající rozhraní RS%232-C). Pro potřeby takovýchto ne-ISDN zařízení je nutné potřebné přizpůsobovací (převodní) funkce realizovat externě, ve formě tzv. terminálového adaptéru. Ten pak může sloužit i více ne-ISDN zařízením současně, tj. k jednomu terminálovému adaptéru lze připojit více ne-ISDN zařízení.

U interface (U rozhraní)
dvoudrátové rozhraní na vstupu k zařízení NTBA

S/T interface (rozhraní S/T)
rozhraní mezi zařízením NTBA a jednotlivými ISDN zařízeními. Někdy je rozdělováno na dvě samostatná rozhraní S a rozhraní T, mezi kterými je realizována funkce multiplexu (umožňující připojit až 8 zařízení k jednomu rozhraní, na principu sběrnice, které je výstupem ukončujícího zařízení NT). Tato funkce je ale typicky integrována přímo do zařízení NTBA, a proto rozhraní S a T obvykle splývají.

Tuesday, March 11, 2008

AOC, Advice Of Charge
jedna z celého spektra "přidaných" služeb, které zvyšují komfort volajících účastníků. Tato služba poskytuje průběžné informace o protelefonovaných poplatcích.

CLIP, Calling Line Identification Presentation (zobrazení čísla volajícího)
další ze služeb ISDN, známá i z prostředí mobilních telefonů. V rámci navazování spojení je přeneseno i číslo volající stanice, a může být zobrazeno na displeji telefonu volaného účastníka. Této možnosti se využívá i při datových přenosech, kde číslo volajícího může být použito pro potřeby ověření přístupových práv.

CLIR, Calling Line Identification Restriction (zákaz zobrazení čísla volajícího)
opačná funkce, umožňující aby volající zakázal zobrazení svého čísla volanému.

MCID, Malicious Call Identification (Identifikace zlomyslného volání)
i při nastaveném zákazu zobrazování (službou CLIR) přeci jen lze za spolupráce s telefonním operátorem identifikovat skutečného volajícího.

MSN, Multiple Subscriber Number (Vícenásobné účastnické číslo)
ISDN přípojka typu BRI umožňuje připojení až osmi zařízení (z nichž ale jen dvě mohou být současně aktivní, vzhledem k existenci pouze dvou datových kanálů typu B). Standardně je k jedné přípojce BRI poskytnuto jen jedno telefonní číslo, stejného typu jako pro klasické (analogové) telefonní přípojky. Aby ale bylo možné jednoznačně identifikovat každé z těchto osmi zařízení, je nutné požádat provozovatele ISDN sítě o přidělení dalších telefonních čísel (MSN). Tato čísla přitom nemusí následovat za sebou, ale mohou to být libovolná čísla.

AO/DI, Always On/Dynamic ISDN
použití BRI přípojky ISDN je zpoplatňováno analogicky, jako použití běžného telefonu - vedle pravidleného paušálního poplatku uživatelé platí ještě i časový tarif, za použití jednotlivých kanálů B (u nás jsou tyto časové tarify shodné s tarify klasické telefonní sítě, včetně časových délek impulsů. Zpoplatňováno však není použití služebního kanálu D, a tak se zákonitě objevily pokusy využít tuto možnost pro cenově výhodnější komunikaci. Prostřednictvím technologie AO/DI lze využít služební kanál D k přenosu dat, rychlostí 9,6 kbps, prostřednictvím protokolu X.25.

BONDing
jednou z výhod ISD je možnost sdružovat jednotlivé kanály do větších celků v situaci, kdy je potřeba vytvořit přenosovou cestu s větší propustností. Jednou z technik, která toto umožňuje, je tzv. bonding (od: "Bandwidth On Demand Interoperability Group"). Při použití této metody dochází ke ůsplynutí" B kanálů na bitové úrovni, takže výslednou přenosovou cestuy je možné využít i pro přenos nestrukturovaných binárních dat (bitového proudu), například pro potřeby videokonferencí.

Tuesday, March 04, 2008

ISDN - II.

ISDN, Integrated Services Digital Network (digitální síť s integrovanými službami)
viz též minule - další vývojové stádium veřejné telefonní sítě, fungující již plně digitálně včetně svého zakončení, vedoucího až k jednotlivým koncovým uživatelům. Na tuto plně digitální telefonní síť jsou pak "nasazeny" (jsou do ní integrovány) další služby, sloužící jednak ke zvýšení komfortu při telefonování, a jednak pro poskytování zcela nových služeb, zaměřených hlavně na datové přenosy. Základem pro poskytování všech přenosových služeb v rámci ISDN jsou jednak tzv. datové kanály (kanály typu B) o přenosové rychlosti 64 kbps, a jednak řídící kanály (kanály typu D) o přenosové rychlosti 16 nebo 64 kbps.

BRI, Basic Rate Interface
konkrétní druh přípojky ISDN, určený zejména pro domácnosti. Je tvořen dvěma kanály B a jedním kanálem D o rychlosti 16 kbps. Umožňuje používat dvě ISDN zařízení současně (každé na jednom B kanálu). SPT Telecom nabízí tento druh přípojky pod označením EuroISDN2.

PRI, Primary Rate Interface
konkrétní druh ISDN přípojky, určený především pro kanceláře, pro připojování pobočkových ústředen, pro připojování počítačových sítí atd. Počet B kanálů v rámci této přípojky se liší v Evropě a v USA (a Japonku), a je dimenzován podle kapacity spojů, po kterých je tato přípojka vedena: v Evropě, v rámci tzv. EuroISDN, je celá přípojka PRI realizována pomocí jednoho spoje E1 o kapacitě cca 2Mbps, což umožňuje sestavit PRI z 30 kanálů B a jednoho D kanálu 64 kbps. V USA a Japonsku je přípojka PRI dimenzována podle zdejších spojů T1 o cca 1,5 Mbps, což dovoluje sestavit PRI jen z 24 kanálů B a 1 kanálu D. U nás nabízí SPT Telecom "evropskou" variantu přípojky PRI pod názvem EuroISDN30.

EuroISDN
označení pro evropskou variantu ISDN, která se od varianty ISDN používané v USA a Japonsku liší zejména dimenzováním přípojky PRI. Kromě toho ale existují mezi oběma variantami i další odlišnosti, například v konkrétním protokolu, který se používá v rámci služebního kanálu D) pro potřeby řízení, neboli tzv. signalizace (i v tom, zda tato signalizace probíhá v rámci datových kanálů B či mimo ně, v samostatném služebním kanálu D). Další odlišností je pak i konkrétní způsob digitalizace hlasu při telefonování.

Labels: