aerobní [a-e] příd. biol. vyžadující k životu
vzdušný kyslík; v. též anaerob
. .
aerobus m. let. (rozliš od airbus)
dopravní letoun pro 300-400 cestují-
cích, létající na středních a dlouhých
tratích ve výšce 9 000 až 11 000 km
rychlostí 900-950 km za hod.; kategorie
těchto letounů. (V odborném tisku se
užívá termínu velkokapacitní letadlo,
angl. wide-body airliner [vajdbody
érlaj-n).)
. .
aerodrom m. (6. j. -u) zř. letiště
. .
aerodyn m. (6. j. -u) fyz. letadlo těžší než
vzduch
. .
aerodynamický příd. k aerodynamika ;
snadno překonávající odpor vzduchu;
a-é paradoxon v. hydrodynamický
. .
aerodynamika ž. nauka o pohybu vzduš-
nin (tj. plynů a par) a jejich účinku na
tělesa v nich ponořená
. .
aerofiltr m. biologický filtr k čištění
odpadních vod
. .
aerofon m. hud. hudební nástroj, jehož
tón vzniká chvěním vzduchového
sloupce (např. flétna, klarinet, křídlov-
ka aj.); v. též chordofon , idiofon ,
membránofon
. .
aerofotogrammetrie ž. urěování rozměrů
fotografickými snímky provedenými z
letadel na dvou různých místech
. .
aerogram m. (6. j. -u) pošt. listovní
zásilka na zvláštním blanketu před-
nostně letecky dopravovaná (zejm. do
zámoří)
. .
aerolit m. (6. j. -u) geol. kamenný
meteorit
. .
aerologie ž. obor meteorologie za-
bývající se výzkumem vyšších vrstev
atmosféry 1 nad vrstvou, kterou lze
zkoumat obvyklými metodami pozem-
ních meteorologických stanic
. .
aeromechanika ny-] ž. fyz. nauka
o rovnováze a pohybu plynů
. .
aerosol m. (6. j. -u) odb. soustava
obsahující kapalinu n. tuhou látku
rozptýlenou ve formě malých částic v
plynu, zejm. ve vzduchu např. mlha,
kouř); výrobek (léčivo, kosmetický
přípravek ap.) založený na této sou-
stavě a rozprašovaný pod tlakem
. .
aerostat m. (6. j. -u) fyz. letadlo lehčí než
vzduch (balon, vzducholoď)
. .
aerostatika [-ty-] ž. nauka o rovnováze
vzdušnin (tj. plynů a par) a těles do
nich ponořených
. .
aerotaraxi s. neskl. malé nájemné letadlo
. .
aerotechnika [-ny-] ž. obor zabývající se
zužitkováním plynů k technickým úče-
lům
. .
aeroterapie ž. léčení vzduchem
. .
afázie ž. med. částečná n. úplná ztráta
naučených schopností dorozumívat se
řečí
. .
afebrihií příd. bez horečky
. .
afekce ž.1. prudké pohnutí mysli; záchvat
2. med. chorobné ostižení
. .
afekt m. (6. j. -u, -ě 1. prudké pohnutí
mysli, porušení duševní rovnováhy 2.
hledanost, strojenost
. .
afektovaný příd. hledaný, strojený
. .
afel m. (6. j. -u), afélium s. (2. j. -ia)
hvězd. bod na dráze planety n. komety
nejvíce vzdálený od Slunce; odsluní; sr.
perihel
. .
afera ž. nepříjemný, pohoršlivý a senzační
případ, skandál
. .
aff - v. též af-
. .
affettuoso [afetuózo) přísl. hud. s citem,
náruživě
. .
afgánský,afghánský příd. k Afganistan,
Afgánistán m.( 6. j. -ě,
-u); A. je stát ležící v. od Iránu (v.
íránský) a j. od Turkmenistánu (od 26.
12.1991 SNS, tj. Společenství nezávis-
lých států)
. .
afinace ž. čištění, zjemňování, zušlechťo-
vání; cukr předběžné čištění surového
cukru; hut. oddělování kovů od příměsi
. .
afináda ž.meziprodukt vznikající afinací
. .
afinita [-ny-] ž. kniž. příbuznost; geom.
jistý druh příbuznosti geometrických
útvarů; chem. selektivní snaha prvku
n. sloučeniny chemicky n. i fyzikálně
reagovat s jinou chemickou látkou; bot.
vztah (dobrý n. špatný) mezi podnoží
(v. ablaktace ) a roubem n. očkem,
jejich vzájemná přizpůsobivost; práv.
poměr určité osoby k příbuzným jejího
manžela n. manželky, švagrovství