FTP

(File Transfer Protocol)
jednou z nejstarších, a dodnes hojně používaných služeb Internetu, je i služba FTP pro přenos souborů, které za své jméno vděčí stejnojmennému protokolu (FTP, File Transfer Protocol), pomocí kterého se soubory fakticky přenáší. V praxi se možnost přenosu souborů využívá zejména k jejich distribuci z nějakého centrálního místa k určitému okruhu potenciálních příjemců, kteří si jednotlivé soubory podle své vlastní potřeby "stahují" (právě prostřednictvím protokolu FTP). Místo, kde jsou soubory soustředěny, je pak označováno jako FTP archiv. "Vstoupit" do něj a stahovat si z něj konkrétní soubory může kdokoli v dosahu Internetu, kdo je k tomu oprávněn - což znamená, že zná uživatelské jméno a heslo, pod kterým je nutné se k FTP archivu nejprve přihlásit.

...

Místo toho očekávala, že někdo jiný (nějaký jiný mechanismus, znalý obsahu dokumentů) sestaví potřebnou množinu indexů, popisující obsah dokumentu (např. klíčová slova a jejich výskyty). Sama pak tyto výsledky pouze "přebrala" a zaměřila se na to, aby uživatelé v nich mohli vyhledávat. Problém byl ale v tom, že "dosah" služby WAIS byl dosti omezen, vždy jen na jednotlivé "databáze" dokumentů (typicky: na to, co se nachází na nějakém jednotlivém serveru v Internetu), a naopak zde neexistovala možnost jakéhokoli "globálního" vyhledávání (neboli vyhledávání v rámci více serverů současně). Právě z tohoto důvodu pak služba WAIS později doslova "zašla na úbytě" - mezitím totiž výrazně stouply možnosti vyhledávacích služeb v rámci služby WWW, které sice prohledávají jen textové části WWW stránek, ale zato tak činí maximálně do šířky, neboli vyhledávají na všech WWW serverech současně.

WAIS

(Wide Area Information Service)
další internetovou službou, která svého času vzbuzovala opravdu velké naděje, ale dnes je spíše zapomenuta, je služba WAIS. Jde vlastně o jakousi síťovou podobu plnotextových (fulltextových) vyhledávacích mechanismů, aplikovanou do prostředí Internetu. Umožňuje v zásadě to, co jiné systémy plnotextového vyhledávání, tedy prohledávání plných textů nejrůznějších dokumentů, a hledání nejrůznějších slovních spojení, klíčových slov, kombinací apod. Důležité přitom je, že se nemuselo jednat jen o textové dokumenty, ale v zásadě o cokoli, včetně třeba obrázků - samotná služba WAIS totiž "nešla dovnitř" příslušných dokumentů a nesnažila se interpretovat jejich obsah.

Veronica

jednou zajímavou odlišností služeb World Wide Web a Gopher jsou možné přístupy k vyhledávání v obou těchto službách - zatímco vesvětě WWW není apriorně zcela jasné, co a jak se má hledat (zda se má hledat v titulku stránky, v jejím těle, v jak se má nakládat s obrázky atd.), a v důsledku toho existují různé vyhledávací služby, které vyhledávají různým způsobem, v případě Gopheru je situace mnohem jednodušší: zde je předem jasné, že vyhledávat by se mělo v jednořádkových textových popisech, které představují jednotlivé položky systému menu služby Gopher. Prototaké služba Gopher má jednu "generickou" (hlavní) vyhledávací službu, s půvabným dívčím jménem Veronica, zatímco Web žádnou takovouto "jednu jedinou" vyhledávací službu nemá, a ani mít nemůže.

Žádná grafika,

žádné obrázky, žádné animace, ani žádné další ústupky lidské preferenci pro hezký obal, často i na úkor skutečně hodnotného obsahu. Praxe dala plně za pravdu uživatelsky atraktivní a na systémové zdroje značně neskromné službě World Wide Web, zatímco mnohem skromnější (ale také mnohem více strohou) službu Gopher odkázala do propadliště nezájmu. Na tom už nic nezmění ani dodnes trvající diskuse o tom, co vlastně jméno Gopher znamená: zda jde o termín, odvozený od slovního spojení "to go for information" (doslova: chodit si pro informace), nebo zda služba Gopher, pocházející z univerzity v americké Minnesotě, dostala jméno po tamním malém zvířátku, které je příbuzné našemu syslovi (jeho správné jméno, přeložené do češtiny, zní: pytlonoš kanadský). Stejně tak je ale "Gopher" i neformální přezdívka pro obyvatele Minnesoty (tedy pro "minnesoťana").

Gopher

v době svého "mládí" měla služba World Wide Web velmi zdatného soupeře, se kterým musela bojovat o místo na výsluní a oblíbenost uživatelů - tímto jejím soupeřem byla služba jménem Gopher, vzniklá zhruba ve stejné době jako samotný Web. Obě služby přitom dostaly do vínku také přibližně stejné zadání : zprostředkovat pohodlný přístup k informacím, zejména textovým. Významněji se pak obě služby odlišily ve způsobu, jakým svého cíle dosahovaly: zatímco Web vsadil na hypertext, časem přidal ještě i podporu grafiky a vydal se cestou co možná nejvyšší uživatelské atraktivnosti (neboli cestou "balení" informací do maximálně atraktivního obalu, byť za cenu vyšších nároků na nejrůznější zdroje, včetně přenosových kapacit), Gopher se vydal spíše cestou skromnosti a šetrnosti - za cenu určité strohosti svého vzezření a celkově menší uživatelské atraktivnosti. Asi nejnázorněji to dokumentuje skutečnost, že Gopher nabízí svým uživatelům vždy jen jednorozměrná (lineární) textová menu, představující odkazy buď na další menu, nebo na koncové objekty typu dokumentů.

Quote

(citace)
dalším, velmi užitečným zvykem, který také pochází ze síťové etikety vzniklé v USENETU, je zvyk citovat v reakcích na určitý příspěvek relevantní části originálu - ne celý příspěvek, ale skutečně jen ty jeho pasáže, které jsou relevantní a mají připomenout, na co pisatel reaguje. Obvyklým způsobem citace je odsazení citovaného textu o několik pozic doprava, a uvození každé řádky zvláštním znakem (nejčastěji pravou špičatou závorkou). Další související "užitečností" pak je vložení krátké hlavičky, typu "Pan XY dne 1.4.1998 napsal:", které má připomenout na co je reagováno, a píše se hned na začátek odpovědi, před citaci originálu. Většina čteček síťových novin, stejně tak jako většina poštovních klientů, takovouto možnost citace i automatického generování hlavičky nabízí.

a pro jeho správné docenění je dobré se na něj podívat s hlavou pootočenou o 90 stupňů doleva - už vidíte náznak usmívající se tváře? Pak jistě pochopíte, proč se právě tomuto emotikonu začalo říkat také "smiley" (od slovesa "to smile", aneb smáti se), a toto označení se posléze obecně vžilo i pro všechny emotikony jako takové. Druhým nejznámějším emotikonem je ten, který vyjadřuje rozladění a zklamání. Vypadá takto:
:-(
Různých emotikonů dnes existuje celá řada, a jejich používání dnes není výsadou síťových novin. S oblibou se používají i v rámci jakékoli elektronické (psané) korespondence, tam kde nejde jiným způsobem doložit emoce pisatele, tón jeho hlasu atd.

Emoticon

jinou oblastí, kterou se síťová etika pocházející z USENETu také zabývá, je i samotná konstrukce příspěvků - jak v nich například vyjádřit, že něco je míněno spíše jako žert, něco smrtelně vážně apod.? Zvláště pak, když formát příspěvků je "čisté ASCII", tedy jen písmenka bez háčků, čárek, a bez jakýchkoli barev, druhů písma, obrázků, ikon apod.? Časem se naštěstí ustálila určitá konvence o tom, jak v čistém ASCII textu vyjadřovat různé zabarvení hlasu či náladu pisatele - pomocí tzv. emotion icons, zkráceně "emoticons". Snad nejznámějším emotikonem je ten, který vyjadřuje veselost, dobrou náladu, resp. ležérnější tón, resp. pasáž míněnou spíše s nadsázkou či dokonce jako legraci. Jde o emotikon tvaru
:-)

FAQ

další, velmi praktické doporučení síťové etiky nabádá zkušené účastníky specializovaných diskusních skupin k tomu, aby průběžně udržovali základní "penzum vědomostí" z oboru, kterého se diskuse týká, a to formou dokumentu, který by obsahoval odpovědi na nejčastěji kladené otázky. Pro takovéto dokumenty se vžilo označení "dokumenty FAQ" (od: Frequently Asked Questions, neboli: často kladené otázky - i když ve skutečnosti jde o dokumentu obsahující odpovědi na takovéto otázky). S postupem času se dokumenty FAQ staly velmi populární, a to i mimo oblast USENETu a síťových novin, a staly se spíše synonymem pro specifický druh technické dokumentace, psané style otázka-odpověď. Pro nováčky, teprve vstupující do diskuse v rámci nějaké diskusní skupiny, pak platí základní pravidlo: než se budeš na něco konkrétního chtít zeptat, podívej se nejprve do dokumentu FAQ příslušné diskusní skupiny. Je totiž velmi pravděpodobné, že začátečnický dotaz byl již mnohokráte zevrubně prodiskutován, a v dokumentu FAQ jsou podrobně rozebrány příslušné závěry.

Lurking&posting

součástí síťové etiky je samozřejmě i představa o tom, jak by se měli chovat lidé, kteří jsou v prostředí síťových novin a USENETu nováčky a teprve se seznamují s mravy, které zde panují. Jde například o to, zda je vhodné aby nováčkové okamžitě po svém "vstupu" začali aktivně přispívat do diskuse - představa je spíše taková, že nováčci by měli zpočátku spíše naslouchat diskusi, neboli pouze odebírat jednotlivé příspěvky v rámci konkrétních diskusních skupin - pro tuto činnost se vžilo označení "lurking" (doslova: "číhat, být na číhané"). Teprve později, po důkladnějším seznámení se s duchem a atmosférou konkrétní diskusní skupiny, mohou uživatelé sami aktivně přispívat do diskuse vlastními příspěvky (pro zasílání vlastních příspěvků se vžilo označení "posting").

Netiquette

(síťová etika)
prostředí síťových novin bylo tradičně místem, kde se prolínaly mravy a zvyky velmi mnoha lidí, s různým kulturním, znalostním i jiným zázemím. Je proto vcelku přirozené, že právě v prostředí síťových novin, alias USENEtu, se také začaly formovat první představy o tom, jak by se lidé při skupinových diskusích měli chovat (ale i mimo ně, obecně v celém Internetu). Tyto představy pak daly vzniknout nepsaným pravidlům, která se dodnes neformálně označují jako "síťová etika" (Netiquette).

Flame, Flame war

diskuse v rámci jednotlivých threadů se nemusí vždy odehrávat jen v ryze přátelském tónu. Kdekoli spolu komunikuje větší počet lidí, je docela dobře možné, že si občas "vjedou do vlasů", byť jen slovně. Někdy k tomu stačí jen velmi málo, a může to být zcela neúmyslné (zatímco někdy to naopak může být i úmyslné). Pokud nějaký takový příspěvek někoho "nadzvihne" natolik, že na něj ostře zareaguje, pak se jeho reakci říká tradičně "flame" (doslova: oheň). Následuje-li stejně podrážděná reakce původního autora, a celá "slovní přestřelka" mezi oběma diskutujícími, a někdy i v širším fóru několika "flamerů", jedná o tzv. flame war (doslova: ohňovou válku). V praxi, díky samotné podstatě síťových novin, mohou takovéto války trvat i dosti dlouho. Obvykle končí tím, že jejich účastníky zaujme něco jiného (neboli: dokud se nepohádají kvůli něčemu jinému). Ve většině diskusních skupin jsou takovéto slovní přestřelky považovány za nevhodné a nežádoucí, a ostatní účastníci se snaží své hádající kolegy různě "umravnit" - jedním z argumentů bývá to, ať si své přestřelky jdou vyřídit do specializovaných diskusních skupin (např. alt.flame), které byly zřízeny právě pro takovéto účely.

Thread

(vlákno, linie diskuse)
diskuse v rámci jednotlivých diskusních skupin síťových novin mají velmi často charakter řetězové reakce - někdo vznese dotaz, či přijde s nějakým námětem, myšlenkou či jiným "začátkem", a ostatní pak na něj reagují. Vzniká tak celý řetězec příspěvků, které na sebe logicky navazují, a které tvoří tzv. thread (doslova: vlákno, ve smyslu: linie diskuse). Jednotlivé "threads" se obvykle poznají podle stejného předmětu (položky subject) - autor zde něco napíše, a reakce na jeho příspěvek pak začínají obvyklým Re:. Mnohé čtečky síťových novin přitom podporují thready, v tom smyslu že je dokáží rozpoznat a pak s nimi manipulovat jako s celkem - například zobrazit další příspěvek threadu, nebo označit celý thread jako přečtený, nebo jej tzv. "svinout" (zobrazit jen jeho začátek) apod.

USENET

News reader (čtečka síťových novin)
práce se síťovými novinami (netnews, též: USENET) v mnohém připomíná práci s elektronickou poštou - formát zpráv je dosti podobný, adresy diskutujících účastníků jsou naprosto stejné, ale přesto jsou zde i významné odlišnosti. Jiný je například způsob adresování příspěvků: zatímco v elektronické poště jsou příspěvky zasílány adresně, neboli na konkrétní adresy či skupiny adres, zde jsou jednotlivé příspěvky adresovány diskusním skupinám (newsgroups) jako takovým, aniž by bylo předem známo, kdo bude faktickým příjemcem zprávy. Další odlišností je pak i samotný způsob manipulace s jednotlivými příspěvky (ty se nepřenáší pomocí obvyklých "poštovních" protokolů jako SMTP a POP3, ale prostřednictvím specifického protokolu NNTP, Network News Transport Protocol). Kvůli těmto odlišnostem je pak nutné pracovat se síťovými novinami pomocí specifického klientského programu, tzv. čtečky síťových novin (news reader). Může přitom jít o samostatnou aplikaci, se svým vlastním uživatelským rozhraním, nebo může jít o čtečku zaintegrovanou do jiného produktu, nejčastěji do klientského programu elektronické pošty. Příkladem může být produkt Outlook Express firmy Microsoft, který v sobě kombinuje jak funkci poštovního klienta, tak i funkci čtečky síťových novin.

nntp

(Network News Transport Protocol)
k tomu, aby bylo možné distribuovat obsah síťových novin po Internetu, a stejně tak k tomu, aby uživatelé Internetu mohli se síťovými novinami pracovat - číst jednotlivé příspěvky a zasílat příspěvky nové - musel být vyvinut specifický aplikační protokol, šitý na míru síťovým novinám. Tímto protokolem je protokol NNTP.

Subscription

(předplatné síťových novin)
v analogii síťových novin s běžnými novinami lze jít dokonce ještě dále než k novinovým stánkům, které zajišťují jejich distribuci - další analogií, i když už ne tak důslednou, je možnost tzv. si předplatit konkrétní diskusní skupiny na konkrétním news serveru. Jednotlivé uživatele samozřejmě vždy zajímají jen některé diskusní skupiny (sledovat všechny by nebylo v silách nikoho), a svou preferenci mohou sdělit "svému" news serveru, ze kterého své síťové noviny odebírají . Výsledným efektem takovéhoto "předplatného" je pak to, že příslušný news server (ve spolupráci s klientským programem pro čtení síťových novin, na straně uživatele) si dokáží pamatovat, které diskusní skupiny uživatele zajímají a co s jejich obsahu uživatel již četl, a při příštím "odběru" mu nabídnout již jen nové přírůstky, a nezatěžovat jej úplně vším.

Povětšinou jde o hierarchický způsob komunikace, kdy nově zřizované news servery odebírají tzv. news feed (doslova: tok síťových novin) od některého ze svých "topologicky nejbližších" news serverů. Každý správce news serveru přitom má možnost se rozhodnout, které diskusní skupiny (news groups) bude na svém news serveru přijímat a uživatelům nabízet, a které nikoli - důvodem může být jednak snaha optimalizovat systémové zdroje (např. firemní news server bude odebírat jen takové diskusní skupiny, které se týkají předmětu činnosti firmy), nebo obsahová nevhodnost některých diskusních skupin - správce news serveru se například může rozhodnout neodebírat diskusní skupiny zaměřené na problematiku sexu, nebo diskusní skupiny které shledává rasově nesnášenlivými apod. K omezení celkového objemu dat, přenášených mezi jednotlivými news servery, přispívá i skutečnost, že některé diskusní skupiny mají celosvětový charakter, zatímco jiné jsou koncipovány jako lokální (týkají se témat lokálního významu, například problematiky určitého města či státu, nebo jde o diskusní skupiny vedené v národním jazyce), a nejsou šířeny celosvětově. Příkladem mohou být diskusní skupiny vedené v češtině - vzhledem k hierarchickému uspořádání diskusních skupin to jsou všechny diskusní skupiny pod skupinou cz, tedy například cz.net.announce, cz.net.providers apod.

News feed

síťové noviny jsou stále velmi populárním místem a prostředkem skupinové komunikace (i když elektronické konferenci jim jsou více než zdatným konkurentem). Diskusních skupin v rámci síťových novin dnes existuje opravdu velké množství (řádově několik tisíc), a objem nových příspěvků za jeden jediný den typicky dosahuje stovek megabyte. Proto není možné, aby si jednotlivé news servery předávaly mezi sebou obsah síťových novin stylem "každý s každým", protože to by bylo zbytečným plýtváním přenosovou kapacitou, a mohlo by snadno vést i z úplnému zahlcení některých částí Internetu. Proto musí existovat mnohem propracovanější systém vzájemné distribuce obsahu síťových novin mezi jednotlivými news servery, optimalizovaný především na úsporu přenosové kapacity.

News Server

(server síťových novin)
Přirovnání síťových novin k běžným tištěným novinám lze použít i pro konkrétní mechanismus jejich šíření. Stejně tak jako jsou tištěné noviny distribuovány na novinové stánky, kde si je pak kupují jejich čtenáři, jsou i síťové noviny distribuovány na tzv. news servery (servery síťových novin), odkud si je pak uživatelé stahují (odebírají). Jednotlivé news servery přitom obvykle slouží určité komunitě uživatelů (např. news server provozovaný Internet providerem slouží jeho zákazníkům, školní news server studentům školy a jejím učitelům apod.). Vždy však záleží na konkrétní politice správce daného news serveru, co komu umožní - je například možné to, že číst (odebírat) příspěvky z jednotlivých diskusních skupin může kdokoli (tedy nejen "vlastní" uživatelé), ale zasílat nové příspěvky do síťových novin mohou jen "vlastní" uživatelé.

Newsgroup

(diskusní skupina)
síťové noviny jakožto služba pro skupinovou diskusi nejsou uzavřeny žádnému tématu. Stejně tak si ale nemohou dovolit být jednolitým diskusním fórem, ve kterém by se vzájemně mísily příspěvky týkající se různých témat. Proto jsou síťové novin členěny na tzv. diskusní skupiny, vymezené tematicky. Lze je přirovnat k rubrikám v rámci skutečných novin, přičemž jejich repertoár není apriorně omezen - nové diskusní skupiny mohou vznikat dynamicky, na základě momentální potřeby (jakmile dostatečně velká skupina lidí usoudí, že by chtěli diskutovat o konkrétním tématu které dosud není "pokryto", mohou založit novou diskusní skupinu). Důležité také je, i z hlediska organizačního, že jednotlivé diskusní skupiny jsou uspořádány hierarchicky, na principu postupného zjemňování ("dceřinné" diskusní skupiny se zabývají dílčími aspekty toho, čeho se obecně týká jejich nadřazená diskusní skupina).

Netnews

(síťové noviny)
označení pro službu, poskytovanou sítí USENET (a dnes někdy i splývající s termínem USENET). Spočívá v hromadné distribuci zpráv, sloužících potřebám skupinové diskuse k nejrůznějším tématům. Princip síťových novin je takový, že kdokoli do nich může (neanonymně) zaslat svůj příspěvek, a ten si pak mohou přečíst všichni "čtenáři", odebírající síťové noviny, resp. jejich příslušnou část.

Obliba

"síťových novin" jako služby neustále rostla, a to i mezi uživateli samotného Internetu - časem proto došlo k vzájemnému prolnutí sítí USENET a Internetu, v tom smyslu že síťové noviny se začaly šířit jak prostřednictvím sítě USENET, tak i prostřednictvím Internetu, takže jejich čtenářům mohlo být v zsadě jedno, ke které síti jsou připojeni. S postupem času pak "přenosová role" Internetu převládla, zatímco USENET jako samostatná síť zanikla - její jméno však zůstalo, a je používáno jako synonymum pro samotnou službu, neboli pro síťové noviny. Někdy je termín USENET chápán i jako virtuální podsíť Internetu (tedy jako síť existující pouze logicky, a nikoli fyzicky), sloužící potřebám šíření diskusních příspěvků v rámci síťových novin, a tvořená jednotlivými servery, které se o distribuci síťových novin starají. Ještě dalším možným významem termínu USENET je pak označení komunity uživatelů, kteří používají síťové noviny a vzájemně spolu komunikují jejich prostřednictvím. V rámci takto chápané USENET-ové komunity se dokonce zrodilo mnoho konvencí a zvyklostí, které se později rozšířily do celého Internetu jako takového. Jde zejména o pravidla slušného chování v prostředí sítě (tzv. netiketu), která vykrystalizovala právě při diskusích v jednotlivých diskusních skupinách.

USENET

(Users' Network)
Touha po vzájemné komunikaci mezi uživateli počítačových sítí dala vzniknout mnoha systémů elektronické komunikace - jedním z nich byla i síť USENET, kterou kolem roku 1979 začali budovat nadšenci na Duke University v USA. Významnou roli zde sehrál fakt, že Duke University (podobně jako mnohé další, které se k síti USENET záhy připojily) nepatřila k těm šťastným, které se mohly začlenit do tehdy stále ještě vznikající síti ARPANET, ze které se později vyvinul dnešní Internet. Síť USENET vznikla jako jednoúčelová síť, pro potřeby provozování jedné jediné služby, spočívající v hromadné distribuci zpráv - tzv. síťových novin. Také způsob fungování sítě USENET byl zpočátku dosti specifický a odlišný od toho, jak fungoval rodící se Internet - jednotlivé počítače, zapojené do sítě USENET, spolu komunikovaly prostřednictvím veřejné telefonní sítě. Podle předem stanoveného harmonogramu si pravidelně volaly, a po telefonních linkách si předávaly balíky zpráv (přičemž k samotnému přenosu používaly protokoly UUCP, Unix-to-Unix Control Protocol).